9.11.2015

SPOLU/SAMI - Úžasná samota

V kolotoči zkoušení iscenace SPOLU/SAMI si někteří z herců našli chvíli času, aby se s námi podělili o své pocity, které hra evokuje. Odpovídal nováček hereckého souboru, Tereza Vilišová, která hraje Naďu, představitel Valacha, dlouholetý člen Činohry ND David Matásek, Igor Orozovič, který se připravuje na roli Marca, a Filip Rajmont, jehož postava se jmenuje Marco.

Hra Spolu/Sami je o vypjatých situacích a emocích, ale zároveň o pocitech, které zažíváme všichni. Je pro vás osobně něčím mimořádná a zásadní, ať už se jedná o téma, či o formu?

Tereza: Vše, co je spojeno se SPOLU/SAMI, je pro mě mimořádné a zásadní, protože zažívám první zkoušení v Národním divadle. A co se týče samotného textu – jak jeho forma, tak i témata jsou pro mě vyloženě dárkem, protože probouzejí fantazii, vzbuzují mnoho otázek a nabízejí i v temnějších momentech možnost hravosti a humoru.

David: Ano, vypjatá ta hra je, ale není nijak šokující nebo kontroverzní. V dnešní dramatické tvorbě se tato témata objevují celkem často, lidé na hraně, lidé za hranou. Jestli mě něco opravdu zasáhlo, pak to byla formální stránka textu. Trochu chladná a bez patosu, naprosto přesně zacílená a zároveň burcující čtenářovu/divákovu fantazii.

Igor: Určitě je pro mě mimořádná. Poprvé se setkávám s takovým typem textu. S tím souvisí i netradiční přístup k němu, postup práce a forma zpracování. Nejvíc mě fascinuje, že třeba tři vteřiny pohledu do očí jsou zdramatizovány na celou stránku textu. Díky způsobu, jakým autorka nechává promlouvat postavy, se během celkem banální situace, trvající několik minut, odehraje příběh antických rozměrů… tedy doufám, že se odehraje. A k tématu… Je to o pocitech, které zažíváme všichni. Výjimečné je pro mě, že jsem se byl studijně podívat v podobném podniku, v jakém se příběh odehrává. Zajímavé…

Filip: V každém případě. S podobným typem textu jsem se nikdy nesetkal. Poprat se s vlastními představami, režijní koncepcí, hrou, která se vzpírá konvenčnímu hraní, to považuju za velkou výzvu. Jsem rád, že takový úkol přišel. Navíc ve spojení s důvěrně známým tématem…


Ve společnosti se již dlouho hovoří o odcizujícím působení moderní společnosti vedoucí k vytváření „osamělého davu“. Jak bojujete s tímto pocitem a naopak, dáváte někdy přednost volené samotě?

Tereza: Díky své práci trávím mnoho času převážně mezi divadelníky a zdravotními klauny, což jsou skupiny lidí, kteří mají komunikaci velmi živou, takže tento společenský jev „osamělý dav“ v každodenním životě tolik nevnímám. Ale ono vlastně jen stačí pozorovat chování lidí v metru… A chvíle samoty jsou pro mě velmi důležité. Miluji být sama někde v přírodě.

David: Technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Myslím, že je nutné zejména dětem nabízet jiné komunikační kanály, probouzet drobné skryté dovednosti, teď nemyslím ukájet rodičovské ambice, ale dodávat sebedůvěru ve společenských obratnostech, v kontaktu s vrstevníky i dospělými. Ale jinak samota je samozřejmě úžasná! Ve městě i venku. Bystří smysly a probouzí představivost.

Igor: Jezdím o prázdninách rád na východ od České republiky. Všude jinde je to asi v tomhle směru lepší než na západě Evropy. Dále to léčím přírodou, usmívám se na lidi v tramvaji a tím, že nemám facebook. Samotu si také umím užít, ale to je něco jiného.

Filip: Osamělost versus společnost je pocit, se kterým se potýká každý člověk, a herec zvlášť, už z podstaty své práce. Společnost se možná vlivem různých sociálních sítí izoluje, ale divadlo jde právě směrem opačným. I proto ho mám rád. A jinak – člověk musí být někdy jen sám se sebou. Jen se z toho nezbláznit, bývá někdy problém.

Autor: Kateřina Jungbauerová, Foto: Martin Kámen