29.09.2015

Mecenáš Matyáš Kodl vyzpovídal herce Filipa Kaňkovského

Filip Kaňkovský se stal stálým členem Činohry ND po úspěšném uvedení inscenace Strakonický dudák. Vystudoval hru na klavír, absolvoval obor herectví na DAMU. Hostuje v ústeckém Činoherním studiu, v Divadle Komedie a v Divadle Minor, účinkuje ve filmech i televizních seriálech. Je frontmanem kapely Green Småtroll. V Národním divadle ho můžete vidět v inscenacích Les, Ze života hmyzu, Zemětřesení v Londýně nebo Po sametu.

Filipe, jste jedním z nejmladších členů ND, jak jste se dostal k herectví?
Na gymnáziu jsme v rámci školních oslav vytvořili soubor, který hrál hry divadla Járy Cimrmana. Velice se mi to zalíbilo. Líbila se mi ta okamžitá interakce. Okamžitě vidíte, jestli to publikum baví. V hudbě je to trochu jinak. Díky tomu jsem začal chodit do dramatického kroužku. I když už dost pozdě. Byl jsem tam jedním z nejstarších. Další silný impuls byl film … a bude hůř, ve kterém jsem měl možnost si zahrát a tam jsem zjistil, že tohle mě asi opravdu baví. No a pak jsem po maturitě zkusil přijímačky na DAMU a vyšlo to.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta na pražské DAMU?
Mám to v živé paměti, protože oficiálně studentem ještě jsem. DAMU pro mě byla a je opravdu důležitou zkušeností. Dost jsem tím získal i ve svém osobním životě. Měl jsem také velké štěstí na pedagogy a ten studijní kolotoč jsem si opravdu užil naplno.

Jako herec jste spíše reprezentantem takzvaného prchavého umění, máte ještě jiné umělecké aktivity?
Nevím, jestli se to dá nazvat uměleckou aktivitou. Přes dvanáct let funguju jako frontman a klávesista v kapele Green Småtroll. To je moje druhá rodina. Dlouho jsem dělal také loutkové divadlo a když mám čas, trochu píšu a maluju.

Jaký je váš názor na performance art a byl byste ochoten něco takového realizovat?
Nemám s ním osobní zkušenost, ale ta idea se mi zamlouvá. Už dlouho platí, že fúzí se dá dosáhnout něčeho neotřelého. Nechci říct nového. Určitě bych ochoten byl. Rád zkouším nové věci. Je potřeba posouvat si hranice zkušeností.

Naše galerie (Galerie Kodl) se nedávno přestěhovala do blízkosti Národního divadla, kde trávíte mnoho času. Já jsem u vás byl, co vy u nás?
Jsem s vámi vystavovanými díly obeznámen a mám z nich radost.

Byl v galerii nějaký obraz, který vás natolik zaujal, že byste si v něm chtěl zahrát?
To je zajímavá myšlenka. Když se dívám na obraz, nenapadá mě, že bych ho chtěl zatížit svou přítomností, když se ale ptáte, určitě by mi bylo příjemně v přírodních motivech. Nevím, jestli bych v nich chtěl přímo hrát, stačilo by mi zřejmě dýchat tu atmosféru, kterou chtěl malíř vystihnout. Kdybych měl být konkrétní, bylo by mi jistě krásně v obrazu Václava Radimského s názvem Kvetoucí sad nebo v díle Jana Hirsche, který nese název Dům v lese. A kdybych měl ocenit i jiné krásy, hezky by mi bylo asi i v plátně Augusta Němejce s názvem Před zrcadlem.

Když jsme teď sousedé, přijdete zas?
Velice rád.

Autor: Matyáš Kodl, Mecenáš ND, Foto: Jaroslav Šimandl