2.02.2012

Národní divadlo zahájí sezonu se silnou režisérskou sestavou

Smysl pro zkratku, divadelní kvality a přesnost obrazu charakterizují chystanou hru Enron, která bude mít premiéru 16. února v pražském Národním divadle. Stejně tak příští činoherní sezona nabídne kvalitní tituly. Dokládá to právě zveřejněný dramaturgický plán.

Hru Enron, kterou ve Stavovském divadle právě zkouší šéf činohry Michal Dočekal, napsala mladá britská dramatička Lucy Prebbleová. Názorně, ale také velmi zábavně v ní ukázala vzestup a pád stejnojmenného amerického energetického gigantu. Její text má navíc. První premiéru bude mít Enron 16. února.
Obluda virtuální ekonomiky Mezi téměř kabaretními čísly, jako je například "tanec komodit", se před námi pomalu a stále jasněji vynořuje strašlivě reálná obluda virtuální ekonomiky. Princip jejího fungování je tak vesele zvrácený, až se zdráháme uvěřit. Světové hospodářství, na němž závisí životy miliard lidí, se nejspíš řídí pravidly, která elementárně odporují zdravému rozumu. Souvisejí i s iracionálními dravčími instinkty víc, než jsme ochotni si připustit. Neschematické postavy Lucy Prebbleové nám docela přesvědčivě odpovídají na leckterá velmi palčivá "proč".
Z Enronu se tak může snadno stát divácký hit. Rychlé zařazení tohoto titulu do repertoáru byla dramaturgická trefa a lze reálně doufat i v jeho inscenační úspěch.
Posily: Radok, Pařízek, Burešová Podobně slibně se ale rýsuje celá nadcházející sezona, pro niž se podařilo Dočekalovi získat opravdu silnou sestavu. Poprvé zde budou režírovat David Radok a Dušan Pařízek, po dlouhé době se vrací na zdejší jeviště Hana Burešová.
Zajímavé jsou i tituly, které spojují literární atraktivitu či exkluzivitu s velkým inscenačním potenciálem a jsou otevřené i pro živou reakci na současný společenský kontext. David Radok si vybral jednu z méně hraných a temných Shakespearových komedií Troilus a Kressida. "Všechen smysl lidské existence uznávaný a vyznávaný se proměňuje v nesmysl. Jako by nikdo nevěděl proč, jako by nikdo nebyl schopen zastavit rozpad světa," píše se v anotaci inscenace.
Pařízek překvapivě, ale zcela v souznění s tím, k čemu se léta vyjadřoval ve "svém" Divadle Komedie, bude režírovat Havlovu Zahradní slavnost. Zajímá ho na ní údajně absurdní princip politické fráze, jehož ovládnutí může vynést k moci prakticky kohokoliv, nezávisle na jeho schopnostech i morálním kreditu, a proměnit ho tak, že ho nepoznávají ani vlastní rodiče.
Moliérův Pán z Prasečkova, veselohrabalet napsaná pro královské slavnosti v roce 1669, je inspirovaná tradiční komedií dell´arte. Pro formu, kterou bychom dnes nazvali hudební komedií, má u nás málokdo takový cit jako režisérka Hana Burešová. Její doménou jsou také ironické frašky s aktuálním, i politickým, podtextem. A příběh přihlouplého měšťana, který touží po společenském vzestupu, tyhle konotace rozhodně má.
Na Racka naváže Strýček Váňa Poslední dva velké tituly na scénách Národního divadla patří stálicím: J. A. Pitínskému a "panu domácímu" Michalu Dočekalovi.
Velkého čtenáře, milce starých časů a režiséra básníka J. A. Pitínského čeká ke zpracování téma Rukopisů. Texty, které měly dosvědčit starobylý původ Čechů, jsou dnes považovány za falza, ale v období národního obrození sehrály zásadní roli, o čemž svědčí například i malířská výzdoba budovy Národního divadla.
A konečně Michal Dočekal, jehož inscenace Čechovova Racka patří k vrcholům minulé sezony, sáhl po další hře tohoto ruského dramatika. Strýčka Váňu - příběh muže, který 20 let s důvěrou a vírou pracoval pro člověka, jehož schopnostem a práci uvěřil, aby nakonec poznal, že byl podveden - vidí jako metaforu české reality.
Je dobře, že činohra Národního divadla nerezignuje na aktuální společenskou reflexi a že chystané tituly nové sezony jsou umělecky podepřené jmény režisérů, od nichž lze téměř s jistotou očekávat špičkovou inscenační práci.

Marie Reslová, Hospodářské noviny 2.2.2012

Autor: Marie Reslová, Foto: Hana Smejkalová