18.03.2013

Ve Stavovském hrají zdařilého Strýčka Váňu

Strýček Váňa ve Stavovském není jen krutým zrcadlem našich dnů, ale i zvládnuté a silné, pro některé tradiční divadlo.

Jako návrat ke kořenům by se dala označit nejnovější inscenace současného uměleckého šéfa Národního divadla Michala Dočekala Strýček Váňa.
Oproti často svévolným radikálním uchopením Čechovova dramatu, kterých se čeští diváci za poslední dvacetiletí dočkali, se totiž vrací k jeho základnímu zdroji k textu a jeho významu. Zbavena postmoderního balastu zkoumá jeho složitou motivickotématickou výstavbu. Klade důraz na dramatický potenciál hry stejně jako na precizní herecké ztvárnění jednotlivých figur.

Prakticky bez redukce původního textu, tedy v bezmála tří hodinové produkci se jí daří udržet napětí a to aniž by si vypomáhala vloženými gagy či groteskními akcemi. Z herců se nejvýrazněji daří Kateřině Holánové coby nemladé, upachtěné Soně a Martinu Pechlátovi jako doktoru Astrovovi. Jevištní obraz se nese na vlně nevtíravé modernosti. Současné kostýmy i scénografie v nejlepším slova smyslu slouží režijnímu záměru. Zpola prázdný prostor je postupně vyplňován několika kusy nábytku: pianinem, ledničkou a skříňkou na léky v interiéru, v exteriéru zejména dominantní kládou, metaforou lesa jako pradávné mýtické mocnosti. Pro zasvěcené i vtipnou citací předchozí Dočekalovy režie Racka na téže scéně, která ale ve Váňovi výstižně vykresluje dodnes živý chatařský kolorit s nezbytnou bakelitovou termoskou na čaj, plastovými kelímky i umělohmotným sušákem na prádlo v zadním plánu. V laciném zbanalizovaném prostředí postsocialistické chatařské kultury se cítí Čechovovi hrdinové jako doma. Zbaveni iluzí i hodnot jen trpně přihlíží pomalu ale jistě se rozpadajícímu systému.

Marcela Magdová, METRO 18. 3. 2013

Autor: Marcela Magdová, METRO, Foto: Lucie Jansch