14.02.2013

„A důvod? Jeden paroháč a jedna kurva.“

„A důvod? Jeden paroháč a jedna kurva.“ Tak shrnuje příčinu Trojské války Theristes v Shakespearově Troilovi a Kressidě. S tím pracují i eseje zařazené do programu k inscenaci této hry v Národním divadle. Především Pavel Drábek a Martin Urban zde vyzdvihují její potenciál zobrazit válku jako vleklý zápas o hodnoty, jejichž obsah se vyprázdnil a nakládá se s nimi už veskrze alibisticky. Čím houževnatěji všichni bojují za „krásu, čest či slávu“, tím více bují pletichaření, nadutost a malověrnost. Jak ve svých textech Drábek i Urban zdůrazňují, drama Troilus a Kressida ukazuje svět v jeho ambivalenci, z níž sice vyplývá jistá bezútěšnost, ale zároveň je tento stav nadějí ke změně. Naproti tomu Daniel Kroupa v širší historicko-sociologické úvaze sleduje nejen svět homérský, ale i pilíře starověkého Řecka obecně. Kromě pojmů polis a hybris se věnuje také otázce, proč ještě několik staletí po Homérovi měly čest a sláva tak výsadní postavení. Příčinu spatřuje v tom, že tehdy „člověk dosud neobjevil své nitro, a je tedy zcela obrácený navenek: je prostě tím, jak ho vidí ostatní lidé“. Pokud by tomu tak bylo, čest by byla degradována na hodnotu zcela povrchní. Kromě toho autor tímto jednoznačným soudem popírá věčnou dvojakost světa, na niž poukazuje právě Shakespearovo drama. Rozhodnutí Trójanů nevydat Helenu a zachovat si tak čest se proměňuje v kontextu této bezúčelné války v pouhý blábol. Přesto v závěru svého eseje volá Kroupa i po návratu cti do naší politiky – tentokrát mu ale pravděpodobně nejde jen o pozlátko, zakrývající morální vakuum.

William Shakespeare
Troilus a Kressida
Národní divadlo, 2012

Autor: Kateřina Součková, A2 , Foto: Hana Smejkalová