23.05.2012

Po noční směně se už do práce nevrátíte - recenze na KARLU

Není mnoho autorů, kteří by se dokázali vyjádřit s citlivostí básníka a věcností politika k bolavým sociálním otázkám naší doby.Problematika nezaměstnanosti, zneužívání manuálně pracujících ve fabrikách a životní vyprázdněnosti se mnohem intenzivněji dotýká bývalých hornických regionů a oblastí ležících mimo velká města. Možná právě proto vyšlo nové sociální drama Karla, jehož premiéra se uskutečnila minulý týden v režii Jana Kačera v pražském Kolowratu, z pera Martina Františáka, současného uměleckého šéfa ostravského Divadla Petra Bezruče.

Františák ve svých hrách inklinuje k rodinné tematice, což Karla potvrzuje. V příběhu zcizeného dítěte ovšem rozvíjí i linie sociálně kritické a politické. V nejlepším slova smyslu tak navazuje na tradici realistických her, v určitých aspektech i na tvorbu Františka Langera. Matku Karly, bývalou sklárenskou dělnici, nyní ženu živící se prostitucí, jejímž jediným kontaktem s dcerou je telefon v zapadlé benzince na periferii, hraje s drsnou křehkostí Martina Preissová. Jejím spoluhráčem je Jan Hartl coby majitel čerpací stanice, rezignovaný muž, svou existencí připomínající trpkou rodinnou minulost. V dalších rolích excelují zejména Taťjana Medvecká a Kateřina Holánová jako dělnice Bohuša a Marta bojující proti uzavření fabriky, místa poslední možné obživy. Režisér vede herce v souvislosti s žánrem s velikým smyslem pro detailní psychologii. Mimo tento rámec ovšem zůstává scénografické řešení Jana Schindlera. Ten snad záměrně proti realismu vytvořil na scéně plastový objekt odkazující na strohou chladnost moderních interiérů. Františákova Karla v Kolowratu není jen citlivě a profesně dobře zvládnutou inscenací, ale především dramaturgickým počinem v kontextu Národního divadla i české dramatiky obecně.

Autor: Marcela Magdová, deník METRO, Foto: Hana Smejkalová