9.03.2015

ZEMĚTŘESENÍ V LONDÝNĚ - rozhovor s autorem Mikem Bartlettem

Pozoruhodná hra úspěšného současného britského dramatika měla premiéru v Londýně v roce 2010. Skrze osudy tří sester sledujeme příběh, odehrávající se od šedesátých let 20. století do daleké budoucnosti.

Autora hry, Mikea Bartletta, zpovídal dramaturg inscenace Jan Tošovský...

Vaše hra se dotýká řady politických a společenských otázek. Vyjadřujete v ní své postoje k nim, nebo se jedná spíš o jakousi „diskusi na téma“?
Názory a postoje vyjádřené ve hře jsou směsí mých vlastních, vyslechnutých či přečtených i zcela imaginárních. Nejdůležitější pro mě je, aby vyjadřovaná myšlenka sloužila dramatu, posilovala ho. Vždycky hledám způsob, jak úzce vztáhnout téma či problém, o kterém píšu, k dilematům a tlakům, jimž čelí postava. V divadle se chce člověk zamyslet, konfrontovat vlastní názory s jinými, rozšířit si povědomí, ale zároveň chce vnímat, cítit, vztahovat se k lidským bytostem na jevišti.

Má „vynálezce globálního oteplování“ ve vaší hře, Robert Crannock, protějšek ve skutečném životě? Neodbytně připomíná Jamese Lovelocka*, autora slavné teorie Gaia – nebo je to podobnost čistě náhodná?
Jistě, v Crannockovi je kousek Lovelocka – ne po životopisné stránce, to v žádném případě, ale v jeho přímočarosti, s níž varuje lidstvo před blížící se pohromou. V upřímnosti jeho přesvědčení a neoblomné zásadovosti, s níž je hájí. V Crannockovi ale můžete hledat i kousek krále Leara, stejně jako jsou v něm útržky z řady dalších lidí, s nimiž jsem se setkal. Je to postava, která prochází celou hrou, tvoří jí dokonce jakési pozadí, ale my si nejsme jisti, jestli je problémem nebo součástí řešení. Podobné postavy jsou v řadě příběhů, i mnohem starších.

Na rozdíl od vašich dřívějších textů je Zemětřesení velice bohaté na postavy, děj, prostředí … Co vás přivedlo k té změně záběru?
Věděl jsem, že to musí být epická hra s globálním rozměrem. A věděl jsem, že co do formy musí jít o neuspořádaný, chaotický až anarchistický kabaret se spoustou pohybu, lidí na jevišti, zvuků a světla. Věděl jsem, že potřebuju velké plátno. Jedna z prvních věcí, která mě napadla, byl název.

Ve svých hrách se chcete navracet ke karnevalovému, orgiastickému rozměru divadla. Cítíte se v tomto směru napojen na britskou divadelní tradici?
Nepochybně. U Shakespeara počíná jedna zcela specifická linie britského divadla, a sice divadlo, které dokáže být „avantgardní“, aniž by bylo výlučné. Proč by se autor neměl v každé své práci snažit vytvořit převratné, provokativní dílo, které zároveň bude cílit na široké divácké vrstvy? „Lidový“ není v Británii sprosté slovo, a už vůbec ne v divadle, a moje hra se snaží být lidová – především svým dosahem – ale bez jakýchkoliv ústupků, pokud jde o obsah a formu. Proto také v široké míře používám populární hudbu – je to hudba, kterou by moje postavy nejspíš poslouchaly, a zároveň vytváří intenzivní spojení s divákem.

Co považujete za úkol divadla v moderní společnosti?
Nejsem ten, kdo by měl nebo chtěl stanovovat divadlu nějaký objektivní úkol. Vím, že chci vyprávět příběhy a ukazovat okamžiky v lidských osudech, které můžou diváci použít jako metaforu svých vlastních životů, aby je dokázali chápat lépe či hlouběji.

________________________
* James Lovelock (*1919) – vlivný environmentalista a klimatolog; proslavil se teorií Země jakožto jediného živoucího organizmu, tvořeného biosférou, jejímž prostřednictvím se udržuje v rovnováze. Formuloval ji v šedesátých letech, kdy pracoval pro NASA na metodách průzkumu života na jiných planetách v souvislosti s chystanou marsovskou sondou Viking. Své názory a varování formuloval v řadě knih, např. Gaia – živoucí planeta, Mizející tvář Gaii či Gaia vrací úder. Některé repliky Roberta Crannocka jsou víceméně citace z těchto knih.

Autor: Jan Tošovský, Foto: Lucia Škandíková