10.03.2015

STRASTI ŽIVOTA - rozhovor s režisérem Eduardem Kudláčem

Je hluboká noc. Jona, muž na sklonku středního věku, se vzbudí s palčivým pocitem, že jeho život končí. Probudí svou ženu Levivu, aby jí sdělil, že ji opouští. Dialog, který se rozvine – dialog plný proseb, lamentací, výmluv, vydírání, výhrůžek a urážek – je děsivý a směšný zároveň. Je to pláč lidské duše nad zmarněným životem.

Hledání jemných odstínů bolesti a lásky, zklamání a naděje…

Čím vás zaujala tato Levinova hra?
To, co mě zaujalo nejvíc, byla ironická a tragikomická interpretace bolesti stárnoucího muže, který rekapituluje svoje životní prohry. Drsnost a hluboká ironie se staly atraktivní formou velmi hluboké analýzy selhání muže, manžela a umělce před jeho koncem. Manželka, věrně kráčející celým životem hlavního hrdiny, tak znázorňuje nejen souputníka, ale i nechtěného svědka těchto selhání, nepřítele a zároveň jedinou blízkou osobu ochotnou se jeho životním příběhem zaobírat.

Režírujete často současné divadelní hry. Je tato v něčem jiná?
Většinou režíruji hry, ve kterých paralelně vedle sebe existuje několik plánů, několik témat a jejich vrstvení a struktura jsou potom základem pro formální zpracování textu. Levinův text je v podstatě modelovou situací. Smrt se blíží, stopa života se „rozmělňuje“, strach z nicoty roste. Cokoli je lepší než setrvat v bodu, ve kterém si člověk uvědomuje svoji zbytečnost. Tento uzavřený dialog mezi manžely, mezi agresorem a obětí, s návštěvou metaforického kolemjdoucího, je pro mne nevídaným stylistickým cvičením vyžadujícím velkou znalost textu, analýzu a trpělivé hledání jemných odstínů bolesti a lásky, zklamání a naděje. Tým, se kterým pracuji, je obrovskou školou nejen profesní, ale i lidskou. Hlubocí lidé.

Věříte v lásku na celý život?
Samozřejmě. Věřím dokonce i na celoživotní nenávist!

Jaké jsou vaše strasti života?
Zásadnou strastí našich životů (a tedy i mého) jsou ti druzí. Ti, kteří vám tu radost ze života kazí. Ti, pro které je ambice a neschopnost vnímat se v nějakém širším kontextu více než korektní vztahy a mezilidská nebo profesionální úcta. Když se na to podíváme jednodušeji, strastí mého života je nevyhnutelnost pracovat. Plnit hrdla.

Autor: Iva Klestilová, Foto: Hana Smejkalová