1.02.2015

Milan - kouzelník, který se nebojí výšek a ohně

Kolega inspicient, můj velký přítel a především skvělý Člověk Milan Školník oslavil počátkem ledna 2015 významné polokulaté narozeniny. Vzhledem k tomu, že Milana docela dobře znám, tak nebudu prozrazovat kolikáté, i když se jedná o veřejné tajemství. Milan patří spolu s Vaškem Bláhou v současné době k inspicientské šlechtě českého divadla a jsem šťastný, že jsem se mohl "vyučit inspicientskému řemeslu" (a stále se učím) právě u nich.

Milana znám nepřímo od poloviny 80. let 20. století, kdy působil jako inspicient v Divadle Jiřího Wolkra (divadlo pro děti a mládež), kam jsme díky naší paní učitelce Čížkové často z naší minivísky dojížděli a prvně se setkávali s divadelním uměním, prvně se dotkli mj. Shakespeara, Calderona, Nezvala. Již tehdy jsem si začal kupovat a archivovat divadelní programy. V každém programu pro mě ale vždy byla uvedena do jisté doby záhadná funkce: představení řídí a za ní jméno Jiřího Hájka či Milana Školníka. Nevěděl jsem si s tímto označením rady. Nejprve jsem si myslel, že je to zástupce ředitele, podobně jako ve škole, pak jsem přišel na to, že je to herec, který umí všechny role a hraje vždy za herce, který onemocní. Krátce na to jsem měl představu, že se jedná o dirigenta, který ukazuje hercům, kdy mají mluvit, leč jsem nemohl příjít na to, odkud to hercům ukazuje...

Přítrž tomu učinilo až zhlédnutí představení Vildmanovy inscenace Durrellova Mluvícího balíku, kde hrál postavu duhového Ptáka Fénixe (v nádherném bílo-modrém kostýmu) Milan Školník. Byl usazený v koruně vysoké otočné dekorace, a když v určitých chvílích koruna vzplála "živým" ohněm, Fénix zpíval "Já se měním, já se měním..." a stal se zázrak: Fénix změnil barvu! Tak a měl jsem to: člověk "představení řídí" je kouzelník, který se nebojí výšek a ohně!

Uplynulo několik let a začal jsem sám chodit do ND, kde byla v programech uvedena fukce "inspicient" a u ní opět Milanovo jméno. Tehdy jsem již tušil, co funkce inspicienta přibližně obnáší. A toto označení mi také přišlo daleko "vznešenější", než neosobní "představení řídí". A bezpečnější. Když jsem totiž "lektoroval" v příbramském divadle, kde působily dvě inspicientky (jedna zbrklá a neurotická a druhá pohodová), tak někdo z kolegů na jednom obsazení, kde byla u kolonky "představení vede" uvedena "zbrklá inspicientka", přeškrtl slovo vede a nad tím napsal "mate", takže to nakonec vypadalo: "představení mate": ta a ta dáma. Tato zkušenost pro mě byla odstrašujícím příkladem, když jsem sám začal funkci inspicienta vykonávat. Nechtěl jsem být nikdy tím, kdo představení mate, ale tím, kdo jej řídí. A vzory pro mě jsou právě Vašek Bláha a Milan Školník. Právě oni mi dali poznat, že inspicient v sobě snoubí všechny mé představy o "představení řídí" z dob mých návštěv Wolkrova divadla a dalších tisíc navíc...

Milan je na první pohled "drsoň" trvale zahalený tajuplným závojem cigaretového dýmu, který nejde pro expresivní výraz daleko, ale už na ten druhý poznáte, že se jedná o nesmírně citlivého, lidského a čestného člověka s nadhledem, který je skrz na skrz prolezlý divadlem, jež cítí ze všech stran. Člověk, který ctí zákony a kořeny divadla i života. Navíc je to velmi dobrý psycholog, který zvládá nejen neurotické režiséry, "zjančené" herce, ale s elegancí sobě vlastní dokáže vyřešit padající dekorace, pod nimiž je před zraky zaplněného Stavovského divadla uvězněna jedna z nejznámějších českých hereček.

I vzhledem ke zmiňované drsnosti jsem měl zpočátku z Milana strach a cítil jsem k němu velký respekt. Dnes již z Milana strach nemám, ale respekt a úctu k němu cítím velkou. Milana považuji za velmi dobrého přítele, který mě vždy podrží, v případě mých úzkostných a "jiných stavů", pošle do patřičných míst, čímž se "proberu" k reálu a hlavně mi vždy dobře poradí. A ještě jeden velký Milanův klad jsem zapomněl zmínit: jeho osobitý, sarkastický, leckdy až dadaistický humor, kterým mi též velmi imponuje. Vzhledem k tomu, že humor je sůl země, tak Milan – jelikož je jí dobře prosolen – tak jistě dlouho (a mnoho) vydrží. Nejen ku prospěchu Národního divadla.

Jsem moc rád, že jsem se ocitl v "takový krásný společnosti" Vaška Bláhy a Milana Školníka (a samozřejmě dalších). Je to štěstí. Nakonec se vrátím k Milanově roli Fénixe, kdy neustále hlásal, že se mění: Milane, prosím, neměň se!

S přátelskou láskou, Mirek Král

Autor: Miroslav Král, inspicient, Foto: Hana Smejkalová