29.08.2014

Nová sezona očima Michala Dočekala

Svět se nám mění před očima a na nedostatek dramatických událostí si skutečně nemůžeme stěžovat. Některé (a není jich málo) jsou tragické povahy. Pokud se kategorie teatrologické, jako je drama, tragédie či tragikomedie (nebo dokonce fraška), dostanou do běžného života, nevěstí to nic dobrého. Ani pro běžný život, ani pro divadlo.

V běžném životě je pak příliš mnoho starostí, obav a znechucení a v divadle potom bývá poptávka po kusech neproblematických, obsahově i formálně konejšivých. Řada indicií – v první řadě ze světa (tam se operuje ponejvíce v žánru dramatickém až tragickém), – ale i z domova (kde je zase královnou tragikomedie) nasvědčuje, že nastala pro divadlo doba neblaha. Doba, v níž bude třeba sáhnout ke kusům výše zmíněné – slušné řečeno – nekomplikované povahy.
Jako zkušení diváci a čtenáři tušíte, že bude následovat velké ALE a pak výzva k návštěvě inscenací odvážných a společensky rezonantních … Tušíte to do značné míry správně, ale předtím chci říct toto: Ačkoliv uplynulé století přineslo hrůzy nevídané a problémy, které jsou i dnes bolestné, ačkoli posledních dvacet pět let zdaleka nenaplnilo naděje a ideály, které jsme do své budoucnosti vkládali, přesto je nezbytné si uvědomit, že během tohoto století – na jeho začátku – se zrodila československá státnost a na jeho konci byla obnovena. Ani jedno nebyla samozřejmost a ani jedno se nestalo samo sebou. Je také třeba si přiznat, že posledních dvacet pět let nenaplnilo ideály a sny roku ’89, ale zároveň je třeba jedním dechem říct, že ideál je z podstaty nedosažitelný, a sen, že nelze žít v bdělém stavu.
Naše současnost je hodna kritického pohledu, naše minulé chyby je třeba nahlédnout a neopakovat a zároveň je ale nutné podtrhnout: Žijeme ve svobodné společnosti a její podobu spoluvytváříme i tím, jak tuto společnost reflektujeme. O takovou reflexi se budeme snažit v nadcházející sezoně v našich
premiérách: Po sametu, 1789, Othello, Strasti života, Audience u královny, Zemětřesení v Londýně, Kámen, V rytmu swingu buší srdce mé …
Reflexe to nebude dokonalá, pochopitelně bude neúplná, ale bez Vás – bez diváků – nebude možná vůbec. Přijďte!

Michal Dočekal
umělecký šéf Činohry Národního divadla
ředitel Nové scény a Stavovského divadla

Autor: Michal Dočekal, Foto: Jaroslav Šimandl