16.10.2014

OTHELLO, benátský mouřenín

Nejslavnější ze všech dramatiků stačil zpodobnit ve svém díle snad všechny lidské vášně a lidské slabosti. Othello patří mezi jeho nejproslulejší hry. Příběh statečného maurského vojevůdce, který podlehl „zelenooké stvůře“ žárlivosti, je natolik sugestivní a přesvědčivý, že je ctěn nejen jako umělecké dílo, ale je zmiňován i v odborné psychologické literatuře.

Shakespeare ovšem nezkoumá ve svých hrách pouze dispozici, vlastnost, posedlost jedné osoby – ostatně nemůžeme si být jisti, zda ještě hlouběji propadlým do pekla žárlivosti není Jago. Shakespeare ve svých tragediích staví úplný svět, v kterém nezvladatelné vášně propukají.

Benátky jsou ve válečném stavu, nejvyšší hodnost v armádě má muž odlišné pleti, kdekdo chce udělat kariéru… Tak začíná tragédie, ve které i ten nejstatečnější ztratí svou integritu.

„A bude černej?”
Takhle začíná drtivá většina dialogů na téma mé připravované inscenace Othella do Stavovského divadla. „Bude černej?” Lidé si vždy pamatují ty nejsilnější a nejdůležitější vjemy, a u této slavné Shakespearovy hry je tím nejsilnějším a nejdůležitějším nejspíš právě fakt, že Othello je černý.
Koneckonců, je to přece i v samotném titulu dramatu – Othello, benátský mouřenín … „Takže bude černej?”

Dokud jsem se nezačal touto hrou důkladněji zabývat, nikdy jsem si neuvědomil, jak to má český režisér s obsazováním postavy Othella vlastně těžké. Ve Velké Británii je například železnou inscenační tradicí, že se part Othella obsadí skutečným černochem. Jak úžasně prosté a jednoduché! Je to nejčistší a nejsrozumitelnější řešení a všechny podprahové skutečnosti dramatu fungují bez dalšího sáhodlouhého vysvětlování. Černoch prostě vypadá jinak než všichni ostatní, to se nedá přehlédnout, a pak je svým naturelem oproti bělochům především mnohem živočišnější, zemitější, hlučnější, pudovější, energičtější. A především má větší erotický „spodek”! Tím způsobuje v okolí nenávist a žárlivost. Ale sežeňte v Čechách herce černé kůže, který bez mrknutí oka vysolí Shakespearův blankvers na jevišti Stavovského divadla v perfektní češtině.

Železnou inscenační tradicí u nás je tzv. černá tělka. Český divák na tuto konvenci přistoupí vždy poměrně snadno, a pak se už z hlediště spokojeně dívá na bělocha, usilovně předstírajícího, že je černoch. A občas se černá tělka dokonce v záplavě hercova potu nerozmaže po dekoracích či ostatních hercích. Ti, kdo mě znají, moc dobře vědí, že toto řešení je pro mne ještě méně pravděpodobné, než sehnat v českých podmínkách černého herce.

Jaké tedy zbývají možnosti? Žádné. Snad jen znovu si položit otázku: „O čem hra Othello skutečně je? Jaké téma je pro tuto hru (a především pro mne) zásadní?”

Othello je drama o rozpadu osobnosti. Othello je na začátku hry sebevědomý a pro stát naprosto nepostradatelný člověk. Je na výsluní své vojenské kariéry a právě se z velké lásky oženil. Ze začátku hry působí povýšeně, ješitně, pyšně a neohroženě. Na konci hry vidíme naopak člověka zmateného, roztříštěného, zhrouceného. Jeho síla a suverenita jsou v troskách. Působí jako dítě, neustále se dožadující své hračky. Othello je drama o síle slova a o síle myšlenky. Právě díky několika dobře mířeným slůvkům se rozjede na plné obrátky vražedná intrika. Právě díky několika sugestivním myšlenkám se naplno rozvine chorobná představivost hlavního hrdiny, která k onomu rozpadu osobnosti vede.

Othello je drama o žárlivosti. Nejde však jen o žárlivost mileneckou, která vyústí v tragický závěr. Jde především o žárlivost pramenící ze závisti. Postavy hry na sebe po celou dobu navzájem z nejrůznějších důvodů žárlí. A největším mistrem je v tomto ohledu Jago. Ten žárlí bezezbytku na všechny.

Othello je drama o kariéře. Odehrává se uprostřed války (aktivní, či neustále hrozící) a takové prostředí je velmi maskulinní a soupeřivé. Je to prostředí extrémní a podléhající vlastním pravidlům. A ne všichni chtějí podle pravidel hrát.

Othello je drama o černé a bílé. Ne proto, že Othello je černoch a Jago běloch. Jde především o metaforu duše. Othello představuje čistotu, ryzost, ušlechtilost, živostaschopnost, ale také jednoduchost, důvěřivost a zranitelnost v každém člověku. Jago naopak zastupuje to nesebevědomé komplikované, temné, sebedestruktivní a prohnilé v nás. Othello bez Jaga by ve hře nemohl existovat. Jsou jako dvě strany téže postavy. Jeden druhého definují a vyhraňují.

„A bude teda černej?”
Ne! Bude ho hrát Karel Dobrý! Ten vydá za čtyři černochy!

Autor: Daniel Špinar, Foto: Iva Němcová