16.09.2014

Ariane Mnouchkine: 1789 aneb Dokonalé štěstí

Letos uběhlo dvacet pět let od naší sametové revoluce a současně dvě stě dvacet pět let od revoluce francouzské, která změnila svět a stala se jakousi „matkou“ všech následujících revolucí. V dobrém i zlém. Byla všechno možné, jenom ne sametová. Přinesla obrovskou emancipaci jednotlivce, deklaraci lidských práv, občanský princip sounáležitosti ve státě, změny vlastnických práv, obrovský myšlenkový rozmach, ale současně i nebývalý teror.

Měla vést k maximálnímu veřejnému blahu, měla přinést dokonalé štěstí. Ale přivedla ve výsledku
Robespierra, gilotinu a nakonec vyústila v Napoleonovo císařství. Byla plná paradoxů, vzpour proti ní, ale vytvořila jisté paradigma, které znamená, že každý režim musí počítat s revolucí, jestliže je situace většiny lidí sociálně neúnosná a současně je devalvována jejich důstojnost. Základní důstojnost lidské existence. Současně i paradigma očekávání. Vznikne-li revoluce, pak vyvolá obrovská očekávání. Lze je naplnit?

Ariane Mnouchkine je francouzská divadelní režisérka, reformátorka divadla, zakladatelka Thèâtre du Soleil – jednoho z nejslavnějších francouzských experimentálních divadel, které vzniklo v roce 1964 a dodnes je přední světovou scénou. Od počátku sedmdesátých let minulého století působí divadlo ve staré zbrojnici Cartoucherie ve Vinncenském lese na okraji Paříže. Její divadlo je divadlo znaku, improvizace, inspirované divadlem tržišť, divadlem asijským. Vnášela do něho vždy neobyčejné prvky a momenty, ať už vytvářela inscenace vznikající i s textem na jevišti, nebo naopak inscenace klasických textů od Shakespeara po Molièra. Jedním z formativních počinů její práce, z něhož se styl a způsob jejího pojetí divadla zrodil, byl pokus prozkoumat historickou událost divadlem. Tak se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století zrodila inscenace 1789 aneb Dokonalé štěstí. Vznikala jako kolektivní improvizace, z níž se rodil text. Vzniklo tak dílo, které ozvláštňujícím způsobem přiblížilo divákovi lidský i společenský rozměr francouzské revoluce.

Lidský i historický rozměr výbuchu nespokojenosti s existencí a pokusu dát jí novou podobu vzcházející z představ o tom, co je to spravedlnost a štěstí. A právě po tomto neobyčejném a dráždivém textu, který z inscenace vzešel, jsme sáhli. Ariane Mnouchkine napsala ještě pokračování nazvané 1793, které bývá obvykle vydáváno s textem prvním, ale my tento text nehrajeme.

Uvedeme-li inscenaci 1789 aneb Dokonalé štěstí, neuvádíme na jeviště Národního divadla pouze text hry, ale také celý divadelní princip Ariane Mnouchkine. Půjde vlastně o jakési totální divadlo na téma revoluce a očekávání, která vzbuzuje, o mýtus revolucí, které byly a nepochybně budou. Mýtus obrovských, nadšených lidských očekávání vzcházejících z touhy po osvobození, který v představě tak, jak se zrodil, nelze nikdy naplnit. Nebo snad ano?

Pro divadelní jazyk i téma, které inscenace přinese, spojilo pro tuto událost Národní divadlo svoje síly s divadlem, které bylo Thèâtre du Soleil blízké a zrodilo se ve stejné divadelně revoluční době: s brněnským Divadlem Husa na provázku. Naši diváci tedy uvidí nejen herce ND, ale také herce Divadla Husa na provázku v režii jeho šéfa, Vladimíra Morávka. Našim čtenářům a divákům poskytneme ještě podrobnější informace a slibujeme silný a nevšední zážitek související se zmíněnými letošními výročími.

Autor: Martin Urban, Foto: archiv