25.09.2013

1914 je velká neznámá

Chvíli jsme počítali, ale netrvalo to tak dlouho – Věc Makropulos jsme rozezkoušeli v květnu 2010 a dokončovali na podzim téhož roku, Roberta Wilsona jsme tedy viděli poprvé osobně – ve zkušebně Stavovského divadla, za šíleného parna - před bezmála třemi a půl lety. Dneska nebylo rozhodně tak vedro, a protože se s režisérem a jeho týmem už velká část herců i zákulisí zná, nálada byla uvolněnější.

Minule jsme ovšem „šli“ do notoricky známého textu, a i když ho Robert Wilson během prvního zkušebního období nenechal ani jednou zaznít, stejně jsme se o něj mohli – jaksi vnitřně – „opřít“. 1914 je velká neznámá – pracujeme s Haškem a Krausem, ale nad tím vším bdí právě Wilson, který buduje obrazy, přichází k prázdnému plátnu a nechává se inspirovat či pracuje intuitivně, abych citovala, jak sám sebe charakterizoval. První fáze zkoušek, tzv. Stage A, kterou jsme právě započali, vypadá jako jakési skicování budoucího díla – „nahazují“ se situace, zkoumají charaktery a vztahy mezi postavami.

Všichni herci v černém, v hodně pečlivém náznaku scény, s jevištním osvětlením, zvukařem, skladatelem, štychaři v plné pohotovosti; snažíme se načrtnout kontury toho, co bude za půl roku (až vypukne Stage B) dopilováno k souhře a absolutní přesnosti. Robert Wilson je znám svojí pečlivostí a důsledností, myslím, že je dobře čitelná i z jeho inscenací, navzdory tomu dává hercům svobodu v tvorbě a nejvíc okouzlující je, když jim začne předehrávat. Čekají nás necelé dva týdny soustředěné práce, poslední den nazkoušené zakonzervujeme (natočíme na video) a necháme zrát do konce března. O tom, jak probíhá shromažďování materiálu, vás budu průběžně informovat.

Autor: Marta Ljubková, Foto: Lucie Jansch