5.11.2012

Zkoušíme PÁNA Z PRASEČKOVA

„Pán z Prasečkova je fraška, ale jako ve všech Molièrových fraškách jsou i zde scény hodné velké komedie. Pohrává-li si s námětem vynikající autor, nemůže činit jinak než vtipně.
(...) Místo aby tuto frašku vážně zkoumali, vytýkají lidé dobrého vkusu autorovi, že příliš často znehodnocuje svého génia díly, která si zkoumání nezaslouží.“
Voltaire

Jak víme, Molière nadchl svou hrou královský dvůr i Paříž. Rozesmál je nejen díky výkonům komediantů, ale také velmi ostrou komikou frašky. Skutečně, co se může vysoké aristokracii a Pařížanům více zalíbit, než když jí představíme rozčarování drobného venkovského šlechtice ztraceného v hlavním městě, oběť vlastní důvěřivosti a nevzdělanosti?
Molière ovšem nesklouzává k laciné satiře na provincialismus, jak by mohl napovídat sám název hry. Jeho pohled na soudobý svět je objektivní a nemilosrdný, cítíme za ním i určitou hořkost. Vysmívá se stejně tak provinčnímu omezenci jako nafoukaným lékařským „fachidiotům”, úplatným advokátům a policistům, cynickým intrikánům a velkoměstsky šovinistickým Pařížanům. A nešetří tentokrát ani samotný milenecký pár, který pro dosažení svého štěstí neváhá použít celý komplex podvodů.

Štěpán Otčenášek (celý článek otiskujeme v programové brožuře k inscenaci)

Foto: Hana Smejkalová