9.02.2017

NA MOŘI, ZÍRÁM NAHORU Finegana Kruckemeyera

Všichni někam plujeme a nestačíme zírat…

O Austrálii toho víme žalostně málo, zejména když dojde na kulturu, a co teprve na divadlo! Českou republikou se úspěšně „prohnala“ Noc bláznů australského dramatika Louise Nowry… A dál? Možná tak ještě Král Krysa Jamese Clavella, původně román, který se na českých jevištích objevuje od sedmdesátých let. My přicházíme s Fineganem Kruckemeyerem (nar. 1981) a jeho hrou Na moři, zírám nahoru – těžko říct, jestli se o Austrálii z této hry něco dozvíme, ale v každém případě budeme mít šanci setkat se zase s úplně novým pohledem na svět.

Text začal psát Finegan Kruckemeyer v roce 2010 na zakázku australského divadla JUTE v Cairns, na počátku stála idea hry pro pět konkrétních herců; premiéra se konala v roce 2012 v režii Suellen Maunderové a hra byla uvedena loni i ve Spojených státech. „Svět je velký a zajímavý,“ řekl autor v jednom z rozhovorů – a to zcela zásadně charakterizuje i Moře. Kruckemeyer jako by svou hrou obsáhl, doslova objal celý glóbus. Pět postav se nachází ve zcela odlišných životních (a hlavně geografických!) situacích, přesto je spojuje řada motivů, a díky nim se v určitý okamžik jejich osudy protnou. Volnost, s jakou autor nakládá s realitou, prostorem a časem, řada surreálných, magických okamžiků, dělá ze hry víc než jen popis života „tady a teď“. Díky Kruckemeyerově obraznosti se před námi odvíjí série příběhů, které by se nikdy nemohly stát, a přitom jakoby se dějí dnes a denně. Kdo by neznal strach ze smrti, z pojmenování věcí pravými jmény a taky lásku.

Nebude těžké identifikovat se s Calebem (Jiří Suchý z Tábora), klukem, který tak moc hledá náplň života, až si ho zanese řadou nesmyslů (kdo to kdy slyšel – hrát kriket poslepu!). Držíme mu palce, když se seznámí se Sylvií (Magdaléna Borová), zvláštní dívkou, která dokáže všechna kouzla na světě – kromě toho, že neumí vydržet chvíli na jednom místě. Chápeme nerudného Noaha (Pavel Batěk), mladého vdovce, co nikdy nepřijal smrt své krásné ženy Sofie, štve nás, ale souhlasíme s tím, aby se z Bristolu vydal Evropou hledat místo, kde se narodila, koneckonců na cestě se dějí různé věci. To dobře ví Němka Elise (Lucie Štěpánková j.h.), která večer co večer usedá do auta, předstírajíc, že jízdou uspává svého chlapečka, aby unikala před svými myšlenkami, na cestě od manžela i milence. Přitom lásky je v ní tolik – dokáže ji hromadit, ne nahrazovat jednu druhou. Putuje i Řekyně Emma (ale to je jen přezdívka, ve skutečnosti je to Islanďanka – v podání Lucie Polišenské), nesmí už nikdy přistát u břehu, aby nikomu nepřivodila smrt.

Čteme tuhle zvláštní kouzelnou australskou hru a rozkládáme před sebou mapu světa. Jezdíme prstem z místa na místo a uvažujeme, co a kde se mohlo stát… A přitom je to vlastně lhostejné. Důležitý je magický svět Kruckemeyerova textu. A ten funguje skvěle.

Autor: Marta Ljubková, Foto: Petr Neubert