12.12.2013

PROFESNÍ SERIÁL - I. díl: INSPICIENT

Často si v hledištích budov Národního divadla říkáte, jak představení, na které se díváte, vůbec může proběhnout? Jakým způsobem fungují jednotlivé složky, které vytvářejí vám prezentovaný celek na jevišti? Tak právě pro vás tu máme Profesní seriál.
Postupně divákům Činohry budeme přinášet rozhovory se zaměstnanci a spolupracovníky Národního divadla, kteří fungují v profesích, bez nichž by se představení, která do Národního divadla chodíte sledovat, zkrátka neodehrála.
Logickým postupem pro první díl byl výběr inspicienta - jakéhosi dispečera každého představení. A vzhledem k tomu, že máme čerstvě za sebou první uvedení Strakonického dudáka, na naše otázky odpovídal inspicient Miroslav Král, který měl právě tuto inscenaci na starost.
Chcete vědět, co všechno musí inspicient zvládat? Za co všechno je odpovědný? Jak funguje na zájezdech a při hostování? Přečtěte si první díl našeho Profesního seriálu.

Na úvod zcela jednoduše – v čem spočívá práce inspicienta?

Inspicient je dispečerem představení. Svolává herce, svolává techniky, řídí přestavby, řídí převleky, řídí změny masek, svolává orchestr, zkátka řídí celé představení od začátku do konce. Od zvonění až po poslední oponu. Dává impulsy k nástupům hercům, ale také k přestavbám. Zvlášť se řídí i jednotlivé tahy, propady, apod.

Kolik inspicientů v Činohře Národního divadla pracuje?

Na čtyřech scénách Činohry (Národní divadlo, Stavovské divadlo, Nová scéna, Divadlo Kolowrat) pracují dohromady 3 inspicienti.

Funguje provoz v divadle tak, že každý inspicient má na starost jednu konkrétní inscenaci?

Z 99 % ano. S ohledem na každodenní provoz divadla se čas od času musíme zaskakovat, což je velmi nepříjemné, protože inspice se mnohdy nedá dělat úplně technicky, ale je zapotřebí i určitého citu pro to, kdy dát jaký impuls. Občas se přehodí repliky, všechno neběží podle plánu a pokud inspicient není s danou inscenací srostlý, je ta práce potom ještě větší stres, než obecně bývá.

Podle čeho se tedy řídíte, když po někom inscenaci přebíráte?

Od začátku zkoušení inspicient vede tzv. inspicientskou knihu, do které se jednotlivé impulsy zaznamenávají. Někdy se dělají nástupy například i na noty nebo určité melodie, takže míváme v knize vlepené notové partitury. Do inspicientské knihy zapisujeme od první zkoušky aranžmá, dáváme dohromady seznam rekvizit, vč. jejich umístění, rozestavení nábytku apod.

Na dekoračních a oblékaných zkouškách se pak vše sestavuje do finální podoby, včetně nástupek, které používáme. Pokud se herci při přípravě nachází v místech, kde neslyší narážky, dostanou semaforek, kterým jim světelnou signalizací dáváme na dálku pokyn k nástupu. A právě podle této inspicientské knihy se pak při zaskakovaných reprízach inspicient řídí, případně má k dispozici i videozáznam představení.

Jakým způsobem se řeší, pokud v průběhu zkoušení zjistíte, že na některý převlek je málo času a zkrátka se nestíhá?

Od začátku zkoušení, během kterého jednotlivé převleky zaznamenáváme, konzultujeme s garderobou, jestli je časově reálné převleky v této podobě mít. Pokud se daný převlek nestíhá, oznámíme to výtvarníkovi nebo režisérovi a hledá se náhradní řešení.

Jak dlouho už pracujete jako inspicient?

Celkově jsem u divadla 15 let a inspicienta v Národním divadle dělám třetím rokem.

Co je na práci inspicienta podle vás nejnáročnější?

Je poněkud zvláštní setkat se například s panem Štěpníčkou či Postráneckým a řídit je, něco jim třeba vytknout. Na to jsem si zvykal poměrně dlouhou dobu. Náročné je také udržet pozornost, pokud mám několik složitějších představení za sebou.

Už se vám někdy stalo, že jste na některý pokyn zapomněl?

Nedlouho po mén nástupu do ND se mi při Zkrocení zlé ženy stalo, že jsem zmáčknul jiné tlačítko a místo do celého divadla jsem pokyn k nástupu herců dával dirigentovi. Takže herci samozřejmě nepřišli, ale zachránilo se to.

V kolik hodin mívá inspicient nástup na večerní představení?

Většinou hodinu a čtvrt před představením. Pokud jsou před představením korepetice, tak i dříve. Například na Pána z Prasečkova chodím už dvě hodiny předem. Hodinu před představením kontrolujeme, jestli jsou všichni přítomni. Z každého představení pak píšeme hlášení, které podepisuje jevištní mistr, inspicient a služba vykonávající umělecký dozor. Tam se zaznamenávají chyby, nebo naopak velké úspěchy, alternace, mimořádné situace, zranění, apod.

Dáváte všechny pokyny pouze od pultíku?

Ne, také chodíme. Někteří herci jsou raději, když je zavoláme osobně, takže pokud máme v tu chvíli čas, posíláme je přímo. Občas si také nejsem jistý, že bylo slyšet hlášení, tak se jdu pro jistotu podívat, zda je připravena maskérna, garderoba, apod. A například u představení Racek, při kterém diváci sedí na jevišti, se inspice dělá od obrazovek jevištních mistrů.

Existují nějaké zvláštní podmínky pro premiéru a derniéru?

Při premiéře se musíme především potýkat s nervozitou. Jinak žádné odlišnosti od běžného představení nejsou, kromě košů s květinami, které se nosi na děkovačku. Jejich koordinace je na nás, pokud nemá režisér speciální požadavky, které se děkovačky týkají. Například režisér D. Radok v Troilovi a Kressidě končil děkovačku sjetím železné opony a květiny tedy nemohly být umístěny na forbíně, jako tomu obvykle bývá.

Z diváckého pohledu nemusí být při sledování představení vždy zřejmé, která inscenace je pro inspicienta jednodušší, než jiná. Jaké tituly vy osobně vnímáte jako jednoduché a které jako obtížné?

Jednodušší bývají většinou všechna představení v Divadle Kolowrat. Co se týče velkých scén, tak pro mě osobně je například jednoduché Zkrocení zlé ženy, kde téměř nic nejezdí a je potřeba pouze volat herce na jeviště. Za nejsložitější po technické stránce považuji Pána z Prasečkova a Enron. Obtížnější je i Radúz a Mahulena, protože řídím i orchestr a pěvce.

Kolik inscenací dohromady máte na starost?

Naši furitanti, Radúz a Mahulena, Zkrocení zlé ženy, Zahradní slavnost, Pán z Prasečkova, Karla, napůl mám také Sluhu dvou pánů, Nosorožce a Noru. Tedy celkem devět inscenací.

Jakým způsobem se jednotlivé tituly mezi inspicienty rozděluji?

Rok dopředu známe z dramaturgického plánu tituly, které Činohra Národního divadla v dané sezóně uvede. Zkouší se většinou dvě až tři inscenace proti sobě a v souladu s daným plánem si inspicienti tituly rozeberou.

Máte na starost také bezpečnostní opatření při představeních?

Dopředu se musí nahlásit ohně používané v představení, práce ve výškách, pyroefekty, apod. Při nebezpečných výstupech je třeba zajistit školení bezpečnostním technikem, při pyroefektech je u jeviště přítomen pyrotechnik, otevřený oheň hlídají hasiči.

Řidíme tedy i tuto část provozu, tlačítkem od pultíku spouštíme kouřostroj, dáváme impulsy točně, tahům, propadlům, strojům, oponářům, apod.

A poslední otázka na závěr - jak funguje inspicient mimo budovy Národního divadla? Na zajezdech?

Pokud jedeme s nějakou inscenací na zájezd, je nutné mít před představením v daném prostoru zkoušku, abychom zjistili, zda jsou všechny požadavky představení v daném prostoru realizovatelné s ohledem na točnu, propadla, aj. K ruce máme inspicienta daného divadla, který nás seznámi s ovládáním pultu.

Stejným způsobem funguje i hostování různých souborů v Národním divadle, hostujícímu inspicientovi jsme na zkouškách k dispozici a seznamujeme ho s ovládáním našeho pultu.

Na otázky odpovídal Miroslav Král, inspicient Národního divadla.

Autor: Daniel Brátka