13.06.2015

Derniéra Čechovova RACKA ve Stavovském divadle

Celý svět je naruby a vzhůru nohama. Skoro každý něco hledá, protože mu cosi chybí. Treplev miluje Ninu, ta se zamiluje do Trigorina. Máša nešťastně miluje Trepleva, ale vezme si Medveděnka. Pavlína miluje Dorna, ale žije s Šamrajevem. Arkadinová miluje sebe, ale žije s Trigorinem. Dvě vyhaslé hvězdy spojuje sebeláska. Cit, láska se stávají v Rackovi pouze trapným nedorozuměním.

A do toho všeho kroužící rackové, kteří vyvolávají tíseň. Šelestící listí padající ze stromů nakonec všechny zasype jak hlína na hrobě. Choroby duše jsou jen těžko léčitelné. Pasivita člověka ničí. Je potřeba něco udělat. To platilo před sto lety stejně, jako dnes. Ale co? Změnit divadlo, svět? Věčně nesplnitelná touha křičí v každém myslícím člověku. Řešení neexistuje. Nebo existuje, ale stává se jen gestem. Změním svět tím, že zastřelím racka … Nebo sebe?

Inscenace Michala Dočekala je silná a také velmi současná, i když navenek působí možná docela „obyčejně“. Jako by se inscenátorům i hercům skoro zázračně podařilo nahmatat pulzující srdce textu a pak už „jen“ následovat jeho tep. I v čechovovských interpretacích zběhlý divák si během představení připadá trochu jako slepec, který prohlédl. Každá věta najednou dává smysl, skrze autorovy dialogy se nám před očima rodí autentické a naprosto současné postavy. Tahle hra, že byla napsaná před sto lety?

Marie Reslová, Hospodářské noviny 14. 6. 2011


Derniéra inscenace v režii Michala Dočekala ve středu 17. června 2015 ve Stavovském divadle.

Foto: Lucie Jansch