4.10.2016

Srdce pro V. H. na zdi ND

S nápadem připomínky Václava Havla k jeho osmdesátce u Národního divadla přišla naše milá sousedka Dagmar Havlová. S námětem srdce zase já. Koneckonců jedno metrové jsem před časem věnoval pro Křižovatku, a tak je vidím každý rok vedle parádní fotky Václava Havla při zádušní mši. Samozřejmě každý ví, že Václav Havel přidával k podpisu srdce, a já námět srdcí, hlav, klecohlav, klecosrdcí dělám už hodně let. V roce 1995 na mé výstavě Obrazy z dějin vlastního státu na Pražském hradě na dvorku vedle Vladislavského sálu jsem instaloval několik klecosrdcí a kamenosrdcí v reakci na zatuhlost části české populace.

V roce 1997 jsem udělal návrh na přetvoření kulatého větráku na náměstí Jana Palacha. Byl z něj kulatý stůl s ubrusem a na něm a okolo něho velká červená srdce jako nabídka národu. Možná to byla reakce na projev Václava Havla v Rudolfinu k blbé náladě nebo jen tak, už nevím. Projekt se neuskutečnil, šetřilo se, ale od té doby byla srdce na bezpočtu výstav, minimálně na mé retrospektivě k miléniu ve Vojanových sadech na pozadí Hradčan, v Lapidáriu v Praze, nedávno některá má srdce putovala s výstavou k poctě Václava Havla po Moldávii.

No, proč by mělo srdce být i v Praze? Václav Havel mě vždy fascinoval svou angažovaností do společných věcí, už jako kulisák a psáč divadelních her, psal je v situaci dost nebezpečné. Vězení, to už je trochu moc, ale i na to musel být člověk připraven v totáči, když trochu vybočoval. Vzdát se svého soukromí jako prezident, to už bych nedokázal, a jak jsem jej potkal už nemocného, angažoval se do své smrti.

V. H. je pro nás světlo, malý český člověk na něj nadával už rok po sametové revoluci, že nezařídil okamžitý blahobyt. Ale zařídil, že se přes pragmatickou toleranci zlodějen a lumpáren, jak velkých ryb, tak potažmo malého českého člověka, máme nejlíp, jak je široko daleko možné, dokonce tak, že aby bylo téma k brblání, brble se na to, co se nás skoro netýká, tedy na uprchlíky.

Srdce 160cm vysoké bude u žulového obkladu provozní budovy ND, které členěním připomíná mříž. Srdce bude také obklopeno klecosrdci jako připomenutí, že stát se vězni vlastní blbosti a sobeckosti stále hrozí nám všem.

Tak to je. Na srdce se pokusíme napsat Václavu Havlovi vzkazy, co se nám líbí, co nás trápí a co pro nás V. H. znamená. Na měkké srdce se bude psát a rýt a to se pak odleje do červeného laminátu, který bude ve tmě svítit. Bude nám to připomínat, že sem tam někdo s velkým srdcem je nutný, jinak se svět stane jedním velkým vězením.

Autor: Kurt Gebauer