6.02.2013

Vánoce a předvánoce v Činohře ND aneb Už zase skáčeme

České Vánoce (i advent) jsou v kontextu světové kultury výrazným pojmem, spjatým mj. s líbeznou zpěvností, tichým rozjímáním, intimitou očekávní, s úzkým endemickým propojením vánočního a pašijového tématu, s nostalgií, něžnou pospolitostí, rodinou... Zmiňovaný fenomén více-méně úspěšně odolává bratrskému nátlaku z východu i západu, který se mu snaží vnutit opulentní kolotočářskou rozjuchanost, které vévodí otylý červeně oděný postarší bumbrdlíček, jenž se daleko více podobá Bakchovi než prostému Děťátku.

Činohra ND prožívala advent i Vánoce právě v tradičním českém duchu. Tady alespoň to měla v plánu. Premiéra PÁNA Z PRASEČKOVA se odehrála 22. 11. 2012, v předvečer svátku sv. Kateřiny, premiéra TROILA A KRESSIDY se konala na sv. Mikuláše a tím končilo pro rok 2012 veškeré zkoušení. Začátek zkoušek STRÝČKAVÁNI i Z PRACHU HVĚZD byl stanoven až na leden 2013. Leč v 1. třetině prosince opět zasáhla náhlá nemoc, tentokráte Lucie Žáčkové, která hraje Kateřinu ve ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY (alternace Pavla Beretová), Mášu v RACKOVI, Princeznu v DEVÁTÉM SRDCI a Daisy v NOSOROŽCI. Co role, to hauptka (v divadelní hantýrce hlavní role). Všechny inscenace byly v prosinci nejednou nasazeny a vyprodány. Bylo tedy nutné Lucčiny role zaskočit.

Nejjednodušší to bylo ve Zkrocení, kde všechna představení odehrála Pavla Beretová. Nejjednodušší na první pohled, neboť Pavla je velmi vytíženou herečkou a musela si zásadně upravit svůj pracovní program. Navíc hrát 2x v jednom dni Kateřinu (Zkrocení zlé ženy se často nasazuje jako víkendový dvoják, tj. v jednom dni od 14.00 a od 19.00 hodin) je více než náročné.

Čechovovu Mášu z Racka narychlo nazkoušela na 2 zkoušky (ani jedna nebyla na jevišti a ani na jedné nebylo plné obsazení) Petra Špalková. Skvostnou a i v zahraničí vysoce oceňovanou objevnou inscenaci Racka nastudoval v netradičním prostoru šéf činohry Michal Dočekal. Diváci sedí na jevišti a stálepřítomní herci hrají na předscéně, v hledišti a na jevištních technických lávkách. Postava Máši je tedy neodejde z jeviště a i když nemluví, hraje mizantscény se spoustou rekvizit, což obohacuje a dotváří nejen hlavní děj, ale především podrhuje její charakter a motivace jednání. A právě toto je pro herce daleko náročnější než naučit se text a správně jej odehrát. Petra to ale samozřejmě zvádla na výbornou! I přes to, že měla ze sebou preméru náročné inscenace Troilla a Kressidy.

Neméně složité to měla Antonie Talacková, který za Lucii hrála Princeznu v Devátém srdci. Velmi často se zde používá točny, propadel, tahů, vystupuje zde i taneční sbor, s nímž Princezna zhusta tancuje i hraje. Vzhledem k provozu Stavovského divadla, kde se pohádka uvádí, nešlo opět záskok nazkoušet na jevišti v dekoraci a s celou jevištní mašinérií, proběhla pouze informativní záskoková zkouška ve zkušebně pod vedením pomocné režisérky Leony Primové, bez sboru a s minimem herců. Antonie Talacková při představení Srdce tedy vtoupila přímo do jámy lvové. A vyhrála, stejně jako biblický Samson.

Uvádění inscenace Nosorožce bylo po dobu Lucčiny nemoci pozastaveno, neboť zde je záskon nemožný. Ionescův text se velmi podobá symfonii, která je dokonce v 1. dějství přiznaně dirigována dirigentkou, a bylo by nutné ze záskokářkou zkoušet s celým početným obsazením, což bylo v tak krátkém čase organizačně nemožné Namísto Nosorožce se většinou hrají Zelenkovy OHROŽENÉ DRUHY. Ale Lucie se do všech inscenací brzy vrátí a už nyní se diváci mohou těšit na její Jelenu v připravovaném Stýčkovi Váňovi v Dočekalově režii.

Činohra pořádá také již léta pro děti zaměstnanců ND 5. 12. odpolední Mikuláskou nadílku. Odehraje ve vždy v Divadle Kolowrat či ve staré zkušebně pod střechou Stavovského divadla, kde se odehrála i ta loňská. Celou produkci má na svých bedrech aistentka režie Eva Kafuňková, která musí zprodukovat scénografii, obsazení Mikuláše, Čerta a Anděla, jejich kostýmy... prostě celou organizaci. Mikuláše s Čertem již léta hrají stálí externisté činohry Vlastimil Přáda a Miroslav Šnajdr, představitelé Anděla se střídají. Při poslední Mikulášské nadílce neměl nikdo čas, tak jsem tuto postavu odskákal já. Totální stydlivec, co se herectví týká. Téměř panika mě zachvátila, když jsem před sebou v hledišti viděl Michala Dočekala, Petru Špalkovu, Kateřinu Winterovou, Honzu Dolanského a mnohé další hvězdy ND. Byl jsem tedy cherubem, který kouká ctnostně a mluví mravně, leč málo.

Další tradicí Činohry ND je tzv. Vánočníček, tj. vánoční večírek, který se koná v době adventu po některém představení v klubu Divadla Kolowrat. Přiznávám, že vánoční večírky nemám rád, neboť se v nich ono vánoční téměř neprojeví. Jsou pořádány firmami v zájmu tzv. kaučování...., všichni se zde veselí, jedí, pijí, tmelí se... Dlouho jsem se tedy rozmýšlel, zda na Vánočníček půjdu. Nakonec jsem po představení KRÁLE LEARA na naléhání Ev Salzmannové a Kafuňkové a na základě telefonátu Pavly Beretové šel a dobře jsem udělal! Byl to velmi příjemný pozdní večer, kde se zpívaly koledy!!! Pavla Beretová, Jana Pidrmannová a Petra Špalková za akordeonového doprovodu Miloslava Königa pěly dokonce trojhlasně na improvizovaném jevišti. Večírku se účastnili pouze Ti, kteří chtěli, a to vč. garderobiérek, maskérek, zvukařů, osvětlovačů, jevištních mistrů.... Na tomto večírku byla přítomen dnes již vzácný duch pospolitosti, který patří (nejen) k divadlo (a nejen) o Vánocích.

Rád prožívám advent a Vánoce v tradičním českém tichém, rodinném a v silně hudebním duchu. Zachovávám tradice. K nim mj. patří i rodinný oběd na Boží hod vánoční a návštěva večerních představení 25. a 26. 12. v ND. O loňských Vánocích tomu bylo razantně jinak. Od 25. 12. 2012 do 1. 1. 2013 jsem měl 9!!! představení: 25. 12. na Boží hod od 14.00 + od 19.00 Pána z Prasečkova, 27. 12. na sv. Jana Nepomuckého Radúze a Mahulenu, 29. 12. od 14.00 Čaj u pana senátora + od 19.00 Naše furianty, 30. 12. od 14.00 + od 19.00 hodin Zkrocení zlé ženy, 31. 12. na sv. Silvestra od 15.00 hodin Pána z Prasečkova a 1. 1. na Nový rok a na den Obřezání Páně od 17.00 hodin derniéru Čaje u pana senátora. Prožil jsem tak své 1. ryze pracovní a divadelní Vánoce. A nutno dodat velmi vyčerpávající! Ale každé z těchto odehraných představení bylo beznadějně vyprodané!!! Což je vždy nádhera a určitá satisfakce. Navíc ve všech jmenovaných představeních hrál i doyen činohry Milan Stehlík, který je přece jen o kapánek starší než já a vydržel to bez mrknutí oka. Tato zkušenost mě opět pěvněji svázala s činohrou ND.

Konec Vánoc je k křesťanském kalendáři datován svátkem Uvedení Páně do chrámu, který připadá na 2. 2. A tak tedy během minulých Vánoc jsme měli ještě jeden brutální záskok: 23. 1. jsme od 19.00 měli hrát před opět vyprodaným Stavovským divadlem Pána z Prasečkova. Ve 12.00 mi zavolala milovaná tajemnice činohry Kateřina Vorudová, že od 16.15 hodin máme záskokovou zkoušku do Pána z Prasečkova. Za Pavlu Beretovou, která náhle onemocněla!!!!! Má první reakce byla: to je nemožné! Pavla hraje intrikánku Nerinu, která celý příběh řídí, udává mu směr i rytmus, v inscenaci má asi 9 převleků vč. paruk, tančí ve všech 3 hromadných finále, zpívá těžkou Lullyho hudbu v češtině i ve staré francoužštině. Když jsem přišel na onu zkoušku, byla má nálada na bodu mrazu! Zasáhl mě (a nejen mě) nejhorší křesťanský hřích: pochyby a skepse! Nevěřil jsem vzpupně původcům tohoto nápadu, šéfovi M. Dočekalovi a režisérce H. Burešové. Stal jsem se Tomášem, který nevěří ve zmrtvýchvstání Páně. A tyto své pochyby jsem paní režisisérce i sdělil s tím, že Nerina řídí celé představení a není tedy možné bez Pavly představení odehrát. Hana mě s elegancí a moudrostí sobě vlastní odvětila, že žiju v omylu, neboť představení neřídí Nerina nýbrž já a šli jsme zkoušet! Nerinu zaskakovala Antonie Talacková, která inscenaci neviděla. Text i DVD s nahrávkou premiéry jí dodali krátce po 13. hodině domů. Nutno podotknout, že Tonička se stará o svou malou dcerku, takže moc klidu na učení a na shlédnutí DVD neměla. Navíc Hana Burešová chodí na dozor na každé představení a inscenaci neustále dotváří, vylepšuje ap., takže od premiéry přibyla Nerině řada akcí, které na premiérovém DVD nejsou zaznamenány. Proběhla záskoková zkouška, na které bylo rozhodnuto, že Tonička roli odehraje s knihou, pěvecké party za ní odzpívá pěvkyně v orchestřišti a byla osvobozenaz lékařského i z právnického finále. Jiří Štěpnička s pro něj typickou elegancí a noblesou před představením oznámil záskok a začalo představení! Všichni jsem byli v maximálním napětí a střehu. Toničce všemožně pomáhali její herečtí partneři Václav Postránecký, Radúz Mácha, Jana Pidrmanová i Jiří Štepnička. My v zákulisí jsme Toničku řídili kdy, kam a kudy má jít a jaké němé akce kde má! Představení dopadlo excelentně! Vznikla si řada nových organických situací. Tonička spolu se svými partnery dokázala vytěžit z handicapu divy. Diváci se bavili a nám spadl balvan ze srdce! A Tonička zvítězila. Divadlo je opravdu zázračné místo, kde platí ona často nepochopitelná domluva mezi hledištěm a jevištěm. A já jsem zas vstoupil na cestu pravou, neboť jsem si při tomto představení sáhl do ran Kristových, silně jsem se zastyděl za své zakolísání a má víra je zas pevnou!
Tak to byly Vánoce a předvánoce v Činohře ND. Jedny Vánoce jsou – bohužel – za námi a další – bohudík – před námi. Budiž jim sláva.

-mrk-

Autor: Miroslav Král