11.10.2012

Óda na anštadtku Evu (k narozeninám Evy Salzmannové)

Není to tak dlouho, co se herci v divadle dělili podle tzv. oborů, kupř. mladokomik, milovník, starokomik, mladý/starý charakter, naivka, matrona, tanzsubreta, anštadt. Dnes se tento zvyk udržel ještě v operetě. Zastavím se u posledního označení, které jsem uvedl, u tajemného výrazu anštadt(ka): jedná se o heroinu, 1. dámu souboru, hrající hrdinky, osudové ženy, k čemuž ji předurčuje nejen výrazná postava, ale i hlasové vybavení, dokonalá pohybová kultura a nesmírná energie, kterou je herečka schopna vysílat přes rampu do diváků.

Anštadtkou činohry Národního divadla je beze vší pochybnosti Eva Salzmannová, která v těchto dnech oslavila příjemné životní julileum. Vím, že věk Dámy se neprozrazuje, Eva mi to ale určitě odpustí, když se prohřeším a napovím jej: drahý kolega, inspicient Vašek Bláha sloužil v den oslavy Evina jubilea představení úspěšné Dočekalovy inscenace Mikve, které má čistě dámské obsazení a (nejen) Eva v něm exeluje. Oslavenkyně jej poprosila, aby vyhlásil divadelním rozhlasem, že po představení zve všechny přítomné na malé posezení do rekvizitárny Stavovského divadla. Vašek, který je proslulý svým neodolatelným lehce sarkastickým humorem zahlásil: Dámy a pánové, je konec dnešního představení, děkuji Vám a připomínám, že E55 Vás všechny zve do rekvi na oslavu svých narozenin. Od této chvíle se Eva do všech SMS podepisuje E55 a stejně se hlásí i do mobilu.To je jen malý doklad jejího smyslu pro humor a (sebe)ironii.

Eva byla, jak jsem už psal, jedním z mých záchranných kruhů, když jsem nastoupil do ND. Stačil (a stále stačí) její pohled a už jsem věděl, kde dělám chybu, co dělat jinak ap. Eva je totiž v pravém smyslu slova ryzím humanistou, rovným člověkem, citlivou Ženou, která je nesmírně ženská a přitom má až mužsky racionální povahu. Eva je posedlá dáblem Vědění, nádherně praštěná divadelnice tělem i duší, poctivá v přístupu k práci, občansky angažovaná, pohostinná. Umí s mikroskopickou přesností použít vhodné slovo, pádný argument a vyřešit tak jakkoli složitou a napjatou situaci. Mám Evu rád na jevišti i za jevištěm jako velkého Člověka.

Evin divadelní osud je na první pohled velmi eklektický a plný protikladů. Pohled druhý nám ale odhalí harmonii a symbiozu. Evina divadelní pouť vede od tzv. sklepních divadel – Divadlo na okraji, Divadlo v Řeznické přes oficiálně uznávané Divadlo Na zábradlí a Divadlo na Vinoradech s letmou zastávkou v Labyrintu a Rokoku až do Zlaté kapličky. Zde byla v angažmá dokonce 2x. Poprvé velmi krátce od roku 1990 do roku 1992 a poté od roku 1994 doposud. Z Národního divadla si stále odskakuje do altenativních divadel - Divadlo Letí Praha, Divadelní studio Továrna Praha, Studio Saint Germain Praha i do svého rodného A-Studia Rubín.

Eva absolvovala DAMU na počátku šedých 80. let rolemi Nevěsty v Brechtově Svatbě aneb Nečumte tak romanticky (režie E. Sokolovský ml.), Paní Liberou v Goldobiho Poprasku na laguně, několika rolemi v Calábkově parafrázi lidového divadla Krásná Františka aneb Strašné rejdy mořských vrahů (obě v režii M. Vildmana) a konečně Věrou Vasilievnou v Gončarevově Strži, kterou režíroval Jan Nebeský, s nímž se setkává doposud jako herečka (naposledny hrála v ND v loňské sezóně Goneril v jeho kritikou oceňované variaci Krále Leara) a (spolu)pedagožka DAMU. Už v době studií hostovala v Realistickém divadle v Pistoriově inscenace Cyrana z Bergearacu a v Paloušově inscenace Tylovy Drahomíry.
Z DAMU vedla její cesta do Divadla na okraji (DNO) do A-Studio Rubín na Malé Straně, kde exelovala mj. v Jelínkově disco muzikálu Důvěřivé smlouvání s osudem a v legendárním Potužilově nastudování Shakespearova Romea a Julie, v němž spolu se svým tehdejším manželem Ladislavem Matějčkem vytvořila titulní pár. Hrála zde mj. Markétku v Goethově Faustovi a Aňu v Čechovově Višňovém sadu (v tomto představení (1987) se potkala se svým současným šéfem Michalem Dočekalem, který hrál Kolemjdoucího). V DNO navázala pevnou spolupráci se Zdeňkem Potužilem, s nímž soustavně pracovala i později v 90. letech v Rokoku, kde byl uměleckým šéfem (mj. My, Přemyslovci (Z. Potužil), znovu Romeo a Julie, Miláček Boží (N. Simon), Na dotek (P. Marber). Fatalní setkání pro Evu v DNO bylo s Onřejem Pavelkou, který se posléze stal jejím mužem a s nímž povila syna Kryštofa, dnes slibného dramaturga.

Během svého krátkého působení v Divadle Na zábradlí se Eva potkala se dvěma režisérskými legendami českého divadla 20. století: s Janem Grossmannem, v jehož režii hrála (dokonce ve 2 nastudováních) Markétu v Moliérově Donu Juanovi (1989, 1992) a s Petrem Léblem, který ji obsadil do hlavní postavy Marie Dubské ve své parafrázi na Stroupežnického Našich furiantů Naši Naši furianti (1994). Při této práci se seznámila s další režisérkou legendou, neodolatelným Otou Ševčíkem (představitel Jakuba Buška), který ji posléze obsadil v Divadle Kolowrat do náročného postavy Very v Bernhardově tragikomedii Před penzí (2000).

Když si procházím Eviny role role, tak zjišťuji, že nejvíce rolí si zahrála ve hrách božského Williama: byla už zmiňovanou Julií v Potužilově Romeovi a Julií (1984) v DNO (zajímavostí je, že později byla i Chůvou v dalších Potužilových inscenacích Romea v Rokoku (1997 + 2003) a Paní Kapuletovou v Morávkově inscenaci v ND (2003)), Gertrudou ve dvou natudováních Hamleta (Krobotově v ND v roce 1999 a Bělohradské v rámci Letních shakespearovských slavností (LSS) v roce 2003), Lady Macbeth opět na LSS v režii kolegy Borise Rösnera, s nímž vytvořila v roce 1999 na jevišti ND titulní pár v Rajmontově jevištním přetlumočení Antonia a Kleopatry a v roce 2001 naopak protihčku Marií jeho Malvoliovi ve Večeru tříkrálovém, jejž na scéně Stavovského divadla nastudovala významná maďarská režisérka Enikö Eszenyi. V roce 2008 si zahrála První královnu v Rajmontově inscenaci Dvou vznešených příbuzných. Naposledy se s Mistrem setkala opět na Pražském Hradě v rámci LSS, nejprve jako Hospodská v Bělohradké Jindřichovi IV. (2010) a letos jako Královna Markétka v Hubově Richardovi III.
Zajímavostí je, že Eva se k některým hrám vrací. Vedle zmiňovaných návratů k Romeovi a Julii, se hrála 2x v nádherné Schnitzerově Duši krajině širé, nejprve si v roce 1992 v Divadle na Vinohradech ve Smočkově režii zahrála Evženii a v roce 2005 na scéně StD Annu Meinholdovou v Rajmontově nastudování. Zahrála si ve dvou nasudováních Goethova Fausta, zmiňovanou Markétku (1985) v DNO a postavy Kočky + Bludičky v Krejčově nastudování v ND v roce 1997. Nakonec připomenu ještě Stoppardovu Arkadii, v nímž v roce 1998 v Divadle Komedie nastudovala v režii Roberta Russella Hanu Jarvisovou a v roce 2006 v Lipusově režii ve StD Lady Croomovou. K 1. nastudování se váže pěkná historka. Divadlo Komedie nasadilo Arkádii jako silvestrovské představení od 15.00 hodin. Eva o představení samozřejmě věděla, je totiž pověstná svou pečlivostí. Stavila se ale v klubu Stavovského divadla, kde se každý rok slaví slavný herecký Silvestr. Počítala s tím, že před 16. hodinou vyrazí do Komedie, ale se stihla na 17. hodinu, kdy předpokládala začátek představení, připravit na náročnou roli, plnou monologů o fyzice ap. Ve 14.50 se do klubu sinalý vřítil tehdejší šéf Divadla Komedie, Michal Dočkal, který z Komedie do Staváku jel na kole, které hrálo v jakési tamní inscenaci a důrazně (eufemisticky řečeno) se Evy zeptal, co dělá v klubu ve 14.50, když má od 15.00 Arkádii v Komedii. Eva to zprvu pokládala za silvestrovský žert! Během chvilky ji ale došlo, že to žert není. Tak jak byla, tj. bez svrchníku, bundy ap. vsedla na kolo a pádila za popohánění M. Dočkalem mrazivým silvestrovským odpolednem do Komedie. Dojela poloomrzlá, ale představení stihla.
Eviných rolí je spousta a nechci jimi již unavovat, ale dovolím si zmínit ještě 3, které pokládám za pro mě Eviny nejmilejší a dle mého soudu i pro její morální zásady a občanskou agažovanost pro ni příznačné: Dr. Hácha v monologické hře Milady Součkové Historický monolog Dr. Emila Háchy, kterého v Pitínského citlivé a účinné režii vytořila v roce 2010 v Divadle Kolowrat, Miladu Horákovou ze hry svého současného manžela Karla Steigerwalda Horáková X Gottwald, kterou strhujícím způsobem ztvárnila v roce 2006 v režii Viktorie Čermákové ve Studiu Továrna. Nejnověji pak bilancující politická vězenkyně Krista z retrospektivní hry Má vzdálená vlast, kterou podle skutečných událostí pro ni opět napsal K. Steigerwald na Nové scéně ji v letošním roce nastudoval Ivan Rajmont.

Nemohu též nevzpomenou na Evinu vynikající padagogickou činnost na pražské DAMU. Její nevšední vzdělaní, rétorické schopnosti, ohromná energie a zápal pro věc jsou jsou asi hlavními klíči Eviných pedagogickým úspěchům. Její líheň opustily takové divadelní osobnosti jako kupř. Pavla Beretová, Jana Pidrmanová, Magda Borová, Vojtěch Dyk (všichni členové ND), Miloslav König, Eva Josefíková (stálí hosté ND), Lukáš Příkazký, Radovan Klučka, Jan Holík... Mít za padagožku Evu Salzmannovou je prostě štěstí.

Mám Evu nesmírně rád. Je to Člověk, který poradí, pohladí a dá i ránu, když je potřeba, aby se člověk probral. Pak ale pofouká a utěší. S Evou mě, krom lásky k divadlu, ještě spojuje vášeň pro vážnou hudbu. Oba zbožňujeme C. Bertolli a vůbec barokní hudbu. A vášeň pro vaření. Eva totiž skvěle vaří. Eva je vtipná. Eva nikoho nepomlouvá. Eva je krásná a oduševnělá Žena. Eva je anštadt Národního divadla. Eva je prostě... Bůh. ;-) Vážím si jejího přítelství.

Mirek Král

Autor: Miroslav Král, inspicient, Foto: Petr Koliha