12.09.2012

Provolání Jana Kačera k ministryni kultury ČR

Před třiadvaceti lety se v tomto divadle stávkovalo proti totalitní moci. Program tohoto prudkého odporu vznikal léta, zrodil se a byl opatrován a přenášen kulturou. Lidská svoboda, tvůrčí kreativita, spravedlnost, slušnost, humor, radost a zodpovědnost. Zodpovědnost za život ve státě svobodných lidí. Dnes se setkáváme znova s protestem – proti komu? Stalo se normou a zvykem, že se kultura svěřovala jako horký brambor koaličním partnerům druhé kategorie, kteří něco musí dostat a zároveň jsou k ničemu. Jak se stalo, že základní idea vysněného státu, jeho kulturnost, se poztrácela v bezvýznamných handrkovačkách o peníze? Dnešní naše jednání je vlastně jen epizodou, která se obratně pomocí sdělovacích prostředků žene na první stránky.

K čemu je dobré usilovat o odvolání paní ministryně? Na její místo přijde jiný, daleko slabší kandidát, protože strana, kterou zastupuje, nemá dost členů ani na významnější posty. A je přece nad slunce jasnější, že celá tato zpackaná a zcela neprofesionální fraška se nezrodila v hlavě vlídné paní ministryně. Co je tedy smyslem odvolání divadelního ředitele, které lze s úspěchem přirovnat k akci, kdy rychlík plný cestujících je těsně před odjezdem zbaven mašinfíry, protože si do práce v konvičce nosil místo kávy čaj? Žádný ochotný topič strojvedoucího nenahradí. Je to tedy v zájmu strany, která vyslala svoji členku vést tak složitý obor, jako je kultura? Nebo je to dokonce v zájmu celé vlády? Vlády, která se teď zuby nehty snaží udržet u moci a prokazuje i v jiných oborech značnou nekompetentnost? Je to tedy vláda, která se v oblasti kultury, zdaleka ne jen v divadle, chová jako neznalý a neurvalý čeledín? Je to skutečně v zájmu lidí typu Schwarzenberga, Nečase, Kalouska, kteří přeci vědí, že se dostali k moci na základě ideálů vyrostlých v prostředí kultury, která svoji kvalifikovanost mezi jiným prokázala nesporným zvolením čelného představitele kultury prezidentem.

Je to tedy pravda, že kultura je nepříjemným a nákladným břemenem a je třeba ji dusit, až zhebne, nebo je to jen omyl a zoufalé přehlédnutí v době naléhavé finanční krize?

Teď to hlavní. V celém tomto nechutném a už léta probíhajícím sporu mezi snílky a praktiky se ani jednou nevyskytlo to podstatné. Je český film, divadlo, hudba, výtvarné umění hodno očekávání? Žádné ministerstvo kultury nezaručí vznik velkého díla. Ale je možné zbezvýznamněním tohoto obrovského kusu života vznikajícím dílům bránit. Kultura přece není výsadou těch, kteří jsou bezprostředními tvůrci hodnot, kultura je všudypřítomná jako vzduch. Ve volebních programech všech nabízejících se stran je o kultuře povinně napsáno pár řádek. Dotace v rozpočtu nejnižší, platy hluboko pod průměrem. Zase se říká jako za totáče – oni – to oni. Jakoby oni – ti co jsou u moci – hájili stát a zem proti občanům, kteří si správu země představují jinak. Jakoby oni byli vlastníky a my ostatní zemští škůdci. Ne – všichni jsme rovnoprávní majitelé této země. Až skončí ministerské mandáty, ocitnou se dnešní mocipáni v prostředí, které si svým rozhodováním připravili.

To, co dnes prožíváme, je důsledek hlubokého podcenění a neporozumění. V to doufám. Chci věřit, že toto neprofesionální a neobhajitelné jednání je bolestnou výjimkou a že se naši představitelé, dosazení volbou svobodných, kulturních občanů omluví a s plnou zodpovědností budou pečovat o něco tak křehkého, zranitelného, nepostradatelného. O kulturu. Karel IV. odpověděl na jistou nabídku slovy: „A tak jsme odmítli, čeho bychom nemohli zastati se ctí.“

Autor: Jan Kačer, Foto: Filip Habart