3.09.2012

Člověk Václav, ozdoba stavu inspicientského

Blahopřání Václavu Bláhovi

Mám v životě, jakožto osoba silně praštěná portálem, štěstí na podobně postižené lidi. Na lidi, pro které je divadlo posláním, pro které neplatí ono slavné Allanovo Divadlo je práce. Kdo chce poslání, ať jde na poštu. Jedná se většinou o lidi, kteří jsou s divadlem srostlí, kteří jsou jeho součástí, nositeli paměti divadla. Nadneseně řečeno, jsou geny divadla. Většinou se vyskytují za jevištěm. Pobývat a přátelit se s nimi se pro mě slastnou poctou a chovám se v jejich přítomnosti jako houba: nasávám jejich vědomosti, zkušenosti, zážitky...Přímým důkazem tohoto živočišného, mě drahého, druhu je kolega inspicient činohry ND, Václav Bláha.

Vašek, který je až cudně skromný, se na mě za tento článek asi bude zlobit. Přežiju to. Snad. Ale vzhledem k jeho kulatému výročí, jejž letos v den, kdy začala chladna z rána, oslavil, o něm musím něco napsat. A jak je mým zvykem – pateticky.

Když jsem před více než rokem měl nastoupit do ND na post inspicienta, tak jsem prodělal konkurzní pohovor před nekorunovanými králi této discipliny, Vaškem Bláhou a Milanem Školníkem. Pohovor se konal v pokročilou večerní dobu v kavárně. Byl jsem strachy bez sebe. Zvlášť z Vaška. Světácký a otevřený Milan byl pandánem zamlklého a upřeněhledícího Vaška. Měl jsem pocit, že mě rentgenuje skrz na skrz, a to včetně myšlenek. Pohovor dopadl dobře a byl jsem přijat do ND. A co víc, přijali mě i kluci, Milan s Vaškem a oba nade mnou rozepjali svá ochranná křídla. Od té doby na ně nedám dopustit a snažím je jim vyrovnat.

Ale zpět k Vaškovi, jehož fotografická pamět, v náší práci nedocenitelná, je pro mě jen nesplnitelným snem. Nikdy nezapomanu na to, jak mě Vašek zachránil, když jsem za něj, cca po měsíčním působení v ND, v Kolowratu skákal představení Na ústupu, neboť Vašek měl proti tomu ve Stavovském divadle náročnejší představení. V Na ústupu, v režii Michala Dočekala, hlavní role hrají Iva Janžurová a František Němec a jeviště je plné hracích rekvizit, které jsem musel překontrolovat. Janžurová, Němec, Dočekal, který často chodí na dozory, tři osobnosti, před kterýma se mi třásla kolena, které jsem do té doby vnímal jako malé dítě Ježíška. A tuto incenaci jsem navíc neznal. Václav hodinu před představením přišel, vše se mnou prošel, uklidnil mě, mě klesl tlak a vše jsem, díky němu, snad zvládl. Toto je jen jedna malá drobnička, jak mi Václav pomáhá a provádí mě úskalími inspicientské profese. A nesmím být nespravedlivý ani k Milanovi Školníkovi a k jeho velké vstřícnosti a laskavosti.

Na Vaškovi mi imponuje i to, že své povolání bere opravdu jako POVOLÁNÍ nikoliv jako zaměstnání. Je s ním v souladu, je mu oddán. Ispicienta dělá už od raného mládí. Jeho 1. angažmá byl Most, kde zažil slávnou éru primadon místního souboru, Emmy Černé a Drahoslavy Landsmannové. Dodnes vzpomíná na 2 pro něj zásadní mostecké inscenace, na Jeffersovu Medeu a Casonův Dům se sedmi balkony s E. Černou v hlavních rolích. Z Mostu pořádal, spolu se svou celoživotní kamarádnou Miladou Bednářovou a s Julií Jurištovou spanilé jízdy za divadlem do Prahy. Hrál-li se některý titul, uváděný v Mostě, i v Praze, Václav musel jeho pražskou inscenaci vidět. Taktéž si nenechal ujít ani jednoho pražského Williamse. Přiznám se, že mu to závidím, tu dobu, ten zápal, tu možnost.Po krátkém intermezzu v kladenském divadle, kde zvelebil Malou scénu Středočeského divadla, zakotvil na dlouhá léta v Realistickém divadle, ve svém nejmilovanějším angažmá. Působil zde ve slavné éře Ivana Glance, Jiřího Fréhara, Karla Palouše a především Luboše Pistoria, nastoupil do souboru, kde kralovala Jiřina Štěpničková, Marta Vančurová, Jaroslava Pokorná, Věra Kubánková, Věra Vlčková, pánové Besser, Klem, Žák, Hlavica, Novotný, Adamíra... Především se zde setkal s Janou Dítětovou, s níž jej až do její smrti poutalo osudové přátelství. Dodnes je Václav strážcem její památky. Opět ve to ve mě budí závist či spíše smutek, že něco takového nezažiju.

V přelomové době, kdy se měnilo dramaturgicko-inscenačnísměřování Realistického divadla a jej opustila velká část původního souboru, odešel i Václav a přijal angažmá v činohře ND.

Nejmilejší chvilky s Václavem jsou ty, kdy si povídáme o divadle a on začne vyprávět o svých milovaných inscenacích, o svých milovaných hercí, o zkoušení, o režisérech, o zážitcích z představení... Ocitám se znovu na propojených přednáškách dějin soudobého českého divadla, kritiky a divadelní komparatistiky. A tehdy se opět měním v houbu a zažívám slastné pocity. Navíc mi naše rozhovory evokují utěšené chvíle dlouhých divadelních debat s Otou Ševčíkem, Jarmilou Černíkovou-Drobnou, Toničkou Hegerlikovou, Emmou Černou, milovanou Evou Salzmannovou... Chvíle s Václavem si uschovávám na horší časy a nesmírně si jich vážím.

Václav je dobrým duchem divadla, pravým anglickým majordomem činohry ND. Ovšem nesmírně lidským majordomem se smyslem pro ironii, žert a hlubší význam. Nikdy neplive do studny, z níž pije. I když občas s některou inscenací nesouhlasí, nikdy ji neodsoudí, nepohaní, jen řekne, že to není jeho šálek kávy a hlavně logicky zdůvodní proč. Další Vaclavovou devizou je čuch na lidi, pokora a úcta k práci a hlavně k člověku. A ještě jeden velký Václavů klad , zcela přízemně, zmíním: výborně peče vánoční cukroví. On peče stejně dobře jako Broock režíruje. Nakonec prozradím ještě jednu Václavovu aktivitu, kterou by leckdo nazval podivínstvím. Václav si – jak sám říká – zvolil své rodiště, Hostín na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje. Jeho rodné město, starý Most, totiž zbourali. Tak si Václav začal budovat v Hostíně, nedaleko místa, kde měla chalupu Jana Dítětová, domeček, jak on říká kůlnu. Na tom by nebylo nic nepochopitelného, ale Václav zde v době prázdnin začal pořádat letní divadelní festival. Tuto miniaturní vesničku na 5 dnů změní v kulturní centrum a v ohromném stanu představí okolo 10 profesionálních i amatérských představení. A má plno. Václav stvořil festival se vším všudy, s dobrým divadlem a špičkovými umělci (pravidelně zde mj. vstupuje jeho hvězda Marta Kubišová), s PR, s účastí České televize...

Václav je prostě praštěný portálem. A pořádně. Zaplať Bůh za takové lidi.

Václave, přeji Ti vše nejlepší k Tvým narozeninám, ať se Ti vše daří, ať jsi zdravý, ať Tě baví svět a ať Ti ještě dlouhá léta houkají Tvé milované sovy. A děkuji za vše. V úctě, Mirek

Autor: Miroslav Král, inspicient činohry ND