1.07.2012

Řev raněného šéfa...

Jana Machalická píše ve svém článku v LN z 23. 6. Inventura českého divadla, že se česká divadla zřídka objevují na mezinárodních divadelních festivalech. To je smutné konstatování, nicméně bych rád uvedl jednu výjimku. Tou výjimkou ječinohra Národního divadla.

Za letošní sezonu jsme se účastnili sedmi divadelních festivalů na třech kontinentech. Účast na dalš...ích třech v příští sezoně je již potvrzena, stejně jako výměna s Teatrem Narodowým ve Varšavě a moskevským MCHAT. To je skutečnost a také nesporně bezprecedentní prezentace činohry ND v zahraničí.

A já řvu proto, že se o tom u nás vůbec nepíše.

Můžeme si stokrát říkat, že v kontextu evropského divadla nejsme tam, kde bychom měli a mohli být. Ale cesta k úspěchům začíná doma. Postupně, avšak dost rychle, jsme přistoupili na fakt, že hodnotu určuje tržba, že kvalitu ředitele, šéfa, ansámblu vyjadřuje návštěvnost, že míra soběstačnosti je mírou oprávněnosti existence. Nebylo slýcháno, že by někdo nárokoval prostor pro tvorbu jako hlavní smysl dotace. Nebylo vídáno, aby někdo nebral ohledy na obecný vkus a mínění.

A bylo-li to vídáno a slýcháno, nebylo tomu dopřáno pozornosti. A proto píšu: za prvé, abych se pochlubil, kam všude jsme se sčinohrou ND podívali a kde všude nás chtěli vidět (protože to je velký úspěch a chci se jím vytahovat), ale hlavně proto, že chci, aby to nebyla anomálie. A aby to nebyla anomálie, je třeba udělat mnoho. České divadlo nebude nikdy světové, bude-li mít doma takové postavení, jaké má. Do jakého se nechalo zahnat! To jest postavení ustrašeného slouhy, který oprávněnost své existence odvozuje od kasy. Mýtus soběstačnosti je blbost. Podporuje-li něco stát nebo město, tak snad proto, že to má za důležité. Stálé korouhvičkování, mletí se na návštěvnosti je na nic.

Diskusí o financování divadel a kultury v Česku – tou je třeba začít. Dvacet let se jen kuňká a dokuňkali
jsme se až k tomu, že naše země vynakládá na kulturu v porovnání s ostatními v EU nejnižší částku ze státního rozpočtu. Pokud si někdo myslí, že to je nepodstatné, tedy vězte, že kultura začíná u slušného chování. Ale konkrétně: je třeba odmítnout útok na Studio Ypsilon a Divadlo Na zábradlí, který je veden právě přes všerozhodující kód návštěvnosti. Je třeba hledat vícezdrojové financování a nárokovat funkční grantový systém, který učiní z neinstitucionalizovaných divadel plnoprávné subjekty. Je třeba se ptát, proč byl odvolán Tomáš Svoboda z pozice uměleckého šéfa divadla v Kladně, i proč Česká televize nenatočila Věc Makropulos. Je nutné ptát se a třeba i riskovat, že člověk bude vypadat jako blbec…

České divadlo nebude nikdy světové, bude-li mít doma takové postavení, jaké má. Do jakého se nechalo zahnat! To jest postavení ustrašeného slouhy, který oprávněnost své existence odvozuje od kasy.

Autor: Michal Dočekal, Lidové noviny