14.05.2012

Deset let rovná se 10,4 českých her

Péče o současnou českou hru je jedním z úkolů Národního divadla.
Obecné, i když jistě platné konstatování.

Taková péče bude stěží kdy dostatečná. Autoři jsou citliví a česká dramatika v porovnání s britskou, německou či francouzskou je od svých počátků v nevýhodě. My Berounské koláče, ve Výmaru Fausta. Ale to není důvod k depresi ani ke kapitulaci.

Úsilí a péče ustat nesmí, i když bude toto úsilí osočeno z nedostatečnosti a péče označena za macešskou...

Za posledních deset let uvedlo ND deset současných českých her (tedy přítomná Karla je tou desátou, první byla Stísněná 22 Ivy Klestilové v roce 2003). Převážně ve světové premiéře. To vůbec není špatná bilance. A to nepočítám původní dramatizaci Babičky, mikrohru Huberta Krejčího ani tři dramatické skeče Egona Bondyho – poslední dva autoři byli uvedeni v rámci projektu Bouda. Podíváme-li se však na jména dramatiků, najdeme jen dvě, která se v průběhu deseti let zopakovala: Karel Steigerwald a Martin Františák. (V příští sezóně ještě uvedeme hru Lenky Lagronové Z prachu hvězd a tím se Lagronová přiřadí ke jmenovaným pánům. Václav Havel, jehož Zahradní slavnost nasadíme rovněž, se bohužel ze současného autora stal klasikem).

Bylo by asi příliš říct, že Františák je kmenovým autorem ND, ale to, že uvádíme už druhou jeho hru, jistě není náhoda.

Považujeme jej totiž za jeden z nejosobitějších hlasů naší dramatiky, za autora, kterého rádi čteme i hrajeme.

Doufám, že si jej oblíbíte i vy.

Michal Dočekal

Autor: Michal Dočekal, Foto: Pavel Nesvadba