16.04.2018

Dana Hlaváčová: Hořké déjà vu

Kvanta černého humoru, tragikomických chvil s kapkou ironie osudu a každodenní radosti i strasti takové normální irské rodinky – to je Noční sezóna, hra současné britské dramatičky Rebeccy Lenkiewicz, kterou v listopadu 2017 ve Stavovském divadle nastudoval režisér Daniel Špinar.

Herečka, dramatička a scénáristka Rebecca Lenkiewicz se asi nejvíce proslavila jako autorka hry Her Naked Skin (2008), která byla uvedena v Olivierově divadle (největší scéně Královského národního divadla v Londýně) jako vůbec první hra původně napsaná ženskou autorkou. Dále stojí za zmínku: The Night Season (2004), The Painter (2011) a Women, Power and Politics: Then (2010). Zmíněná hra Her Naked Skin pojednává o hnutí sufražetek ve Velké Británii. Dalšími stěžejními tématy autorčiny tvorby jsou například mezilidské vztahy – láska a pravda.

Špinarova Noční sezóna vyvolává v divákovi zvláštní pocity. Hned po zvednutí opony se publikum setkává s hlavní hrdinkou Lily O’Hanlonovou (Janou Preissovou), která proplouvá mezi ostatními figurami se samozřejmou ladností – takřka bez mrknutí oka. Přestože je Lily už velmi zralou ženou, umí žít spontánně, byť trochu „ztřeštěně“ (s tím souvisí i to, že občas slyší, co nikdo jiný neslyšel, a opravdu lehce blázní). Její tři vnučky: Judith (Tereza Vilišová), Rose (Veronika Lazorčáková) a Maud Kennedyovy (Lucie Polišenská) se o ni starají a snaží se s ní samotnou vycházet co nejlépe. Lily se bezhlavě zamilovává do herce Johna Eastmana (Igora Orozoviče), vůbec jí nevadí, že je o dost mladší než ona a její cit očividně neopětuje. Žije si ve svém světě a v něm je i docela šťastná – svými blankytně modrými plesovými šaty se snaží dál poblouznit vyhlédnutého krasavce, což se jí ale nepodaří.

Oproti tomu tři sestry žijí úplně rozdílné životy. Rose (Veronika Lazorčáková), předstírající drsnou dívku, která nenávidí všechny okolo – hlavně vlastní matku – pod svou maskou stejně skrývá zranitelnou mladou dívku hledající lásku, a tak trochu i sebe samu. Judith (Tereza Vilišová), malá, šedá myška, která ale umí překvapit, skvěle zvládá kontrast mezi nevýraznou upjatostí postavy, snoubící se s neskrývanými, až celkem vulgárními projevy touhy po muži a sexu. Maud (Lucie Polišenská) je takové přerostlé dítě, ovšem když se rozčílí – nechtěli byste být na znepřátelené straně. Rodinnému koloritu vévodí otec sester, Patrick Kennedy (Ondřej Pavelka). Přestože jeho představitel ztvárňuje lítostivého alkoholika, dokáže veškeré dění srážet tím nejtemnějším humorem, doslova až do hrobu. A konečně, zásadní roli bezstarostného floutka Johna Eastmana, který způsobí na venkově rozruch, zahrál Igor Orozovič výstižně a dokázal předat i druhou tvář této postavy – tu citlivější, jíž není úplně vše jedno.

Scénografie Noční sezóny umí diváka též zaujmout, tvůrci několikrát použijí velmi zajímavé a propracované efekty, které doplňují vcelku klasický interiér menšího kinosálu. Patrné je to například při obrazu, kde jsou Lily, John a Rose společně na pláži. Zmíněná trojice se proplétá mezi sedačkami malého hlediště umístěného přímo na scéně, chodí po nich jako po kamenech a na pozadí za nimi se promítá moře s vlnobitím. Intenzita zpěněných vln je zdůrazněna sjíždějící průsvitnou oponou. Dalším detailem umocňujícím emocionální zážitek je zdvojená perspektiva, při které vidíme, co se odehrává v promítací místnosti za průhledným oknem na zadní stěně jeviště, a to nejen z čelního pohledu diváka, ale i z bočního pohledu kamery.

Zvláštností celé inscenace a její předlohy je fakt, že autorka sice využila námět nevyčerpatelný – mezilidské vztahy, ale svým konkrétním pojetím nevytvořila žádnou originalitu. Motiv tří sester, které hledají únik z maloměsta, koneckonců známe již od A. P. Čechova, a přestože se k této inspiraci sama autorka hlásí, nepřináší svým zpracováním žádný nový rozměr. Pocit již viděného, slyšeného… umocněný občasnou přízemností, sexuálními narážkami a netaktním černým humorem působí mělce, i když chvílemi to všechny rozesměje.

Jak hlubokou stopu zanechá v divákovi Noční sezóna? Bude to něco nezapomenutelného, nebo jen déjà vu?


Rebecca Lenkiewicz: Noční sezóna

Překlad: Jitka Sloupová
Režie: Daniel Špinar
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Linda Boráros
Hudba: Victoria Parker
Světelný design: Přemysl Janda

Psáno z představení 4. 4. 2018, Stavovské divadlo

Autor: Dana Hlaváčová