16.04.2018

Dana Hlaváčová: Maryša – neobměkčíš

Jan Mikulášek (režie) a Marek Cpin (scéna) svým pojetím Maryši dokázali zachovat původní podobu hry. Moderně propracovaná scéna atakuje smysly nejenom vizuálně – nadčasovými kostýmy, dřevěnou stěnou ohraničující jeviště, strohou barevností – ale i autentickým, byť ne folklorním zvukovým doprovodem. Divákovi dává možnost dost citelně prožít tragédii malé moravské vesničky z konce 19. století. Sňatek z donucení, zničený osud dvou mladých lidí, a především život bez možnosti o své lásce svobodně rozhodnout.

Pavla Beretová a Matyáš Řezníček vytvořili hned v prvním dějství úžasnou, současné době odpovídající, mileneckou dvojici Maryši a Francka. Gesty a posunky vyvolali v divácích až úsměvný pocit – tak to jsou ti dnešní mladí. I oblečením připomínající dost „bláznivý“ muzikál Pomáda. Tím ale veselá barevnost děje končí.

Touha otce Lízala (Vladimír Javorský) provdat svou dceru dobře a rozšířit vlastní hospodářství přivádí na scénu mlynáře Vávru (David Prachař), jako nastávajícího muže Maryši, kterého pěkné, mladé děvče nemůže ani vystát. Od tohoto okamžiku nastává zlom a vše se řítí do tragédie. Což podtrhují tvůrci i strohým komentářem jednotlivých herců, kteří popisují prostor a atmosféru následujícího výstupu namísto klasické úpravy scény změnou kulis.

Scéna je až na několik notových stojánků, židlí a hudebních nástrojů prázdná. Lehce připomíná nevyužitou zkušebnu orchestru, ovšem dominantním prvkem je masivní dřevěná stěna, tvořená čtvercovými deskami, které do Maryšina souhlasu k sňatku zůstávají pootevřeny. Začíná ztracený boj Maryši o sebe samu: obnažená postava dívky, oblečená jen do spodního prádla, je vlastní matkou Lízalkou (Taťjana Medvecká), tetkou Strouhalkou (Martina Preissová), otcem Lízalem i anonymním lidovým chórem v maskách, obírána o vlastní svobodu. Dav se stmeluje a rytmicky posouvá dřevěné židle po podlaze, stále blíž k Maryše. Nesnesitelné skřípění židlí evokuje pocit zoufalství, který graduje až ke zlomení posledních kousků odporu a Maryša se bezmocně podvoluje okolí – čtvercové desky se s rachotem uzavřou, už není cesty zpět.

Těžko je i Lízalovi, který vidí ve svém i ženině rozhodnutí chybu; ta ale už nejde napravit. I Maryša se mění, bílé tričko a světlou béžovou sukni nahrazuje tmavě modrá halenka se sukní černou a celkový vzhled veselé, mladé děvčice, plné života, vystřídala mdlá tvář a rezignace. Ovšem jen do doby, než se navrátí z vojny Francek. V ten moment se opět roztočí spirála citů, kterou ale zlomená Maryša už nechce úplně opětovat, i když Francka stále miluje. Tvrdost, již nelze obměkčit, už Maryša nese i v sobě. Po letech bití a nelásky se rozhodne Vávru otrávit.

Závěr hry se přesouvá do „zvukotěsné místnosti“, která je spuštěna na scénu. Maryša a Vávra si proměňují role – v pozici prosebníka je nyní Vávra, zatímco Maryša už nemění své vnitřní rozhodnutí. Vše už je zvukotěsné, místnost, srdce… - ničeho se nedovoláš, nic neobměkčíš.

Autor: Dana Hlaváčová