20.05.2016

Rozhovor s Pavlou Beretovou: Tři v jednom

Rozhovoru, ve kterém mecenáš Národního divadla zpovídá některého z umělců, se tentokrát zhostila mecenáška Kateřina Zapletalová. Zvolila si mladou herečku Pavlu Beretovou, která ji v poslední době zaujala hned v několika představeních. Kateřina Zapletalová se k umění dostala od sportu. Smysl pro estetiku a krásu jí vštípila maminka, povoláním aranžérka. Paní Kateřina, žena mnoha tváří, je mimo jiné majitelkou designové galerie. K divadelnímu umění má vřelý vztah.

Pavla Beretová pochází z Ostravy, herectví vystudovala na pražské DAMU. Do souboru Činohry Národního divadla přistoupila v roce 2008. Za sebou má na svůj věk již velký počet výrazných rolí. V současné době se objevuje na všech jevištích ND: ve Stavovském divadle představuje Eliševu ve hře H. Galronové MIKVE nebo Axjušu v Ostrovského LESE. Na Nové scéně účinkovala v autorské inscenaci Jiřího Adámka PO SAMETU, dále účinkuje v Bartlettově ZEMĚTŘESENÍ V LONDÝNĚ v režii Daniela Špinara a v nové inscenaci Petry Tejnorové LÁSKA A INFORMACE. V Národním divadle hraje Zuzanu Tylovou v inscenaci V RYTMU SWINGU BUŠÍ SRDCE MÉ.

Chtěla jste být herečkou už jako malá?
Ne. První myšlenka, že bych to zkusila, přišla až tak ve čtrnácti, když jsem pracovala v Divadle u Bezručů v Ostravě jako uvaděčka a téměř denně jsem se zezadu dívala na představení. Myslím, že tam to vzniklo. Divadlo mě fascinovalo a určitě fascinuje dodnes.

Moc se mi líbilo představení V rytmu swingu buší srdce mé. Hrajete, zpíváte, tančíte. Moc pěkné představení, které mi připomnělo muzikály, které jsem viděla na Broadwayi. Lákalo by vás účinkování v americkém muzikálu? V jakém?
Já žánr muzikálu miluju. Několikrát jsem byla v Londýně podívat se na ty jejich slavné muzikály a byla jsem úplně nadšená a slzy mi stříkaly z té nejposlednější řady (protože na dražší lístky jsem neměla), až na jeviště. Je to nádhera, když se to udělá pořádně. Spojení hudby, tance, a činohry je velká síla a může poskytnout i velkou tvůrčí svobodu. Myslím, že u nás se máme ještě hodně co učit. Mám ráda i filmové muzikály a Weberův Jesus Christ Superstar je naprostý skvost. Takže… kdy budu hrát tu Máří?

Zdálo se mi, že z představení „V rytmu“ byl úplně cítit duch doby swingu. Opojení svižným rytmem, novou módou, emancipací, demokracií. Oslovilo vás toto období?
Ano. Líbí se mi ta doba. Mám ráda i hudbu s ní spojenou, i když se musím přiznat, že americký jazz a swing jsou mi bližší. Každá doba má něco do sebe a někdy si říkám, že bych chtěla zažít, jaké to bylo… ale pak se vrátím na zem a snažím se najít to pěkné v naší době. Moje generace žije v podstatě celý život ve svobodě. Máme štěstí, tak doufám, že to tak bude i nadále.

Jak vám vyhovuje hrát více rolí ve stejnou dobu? Navíc jsou to role hodně odlišné, je těžké přepínat mezi nimi?
Já jsem hrozně ráda, že hraju různé věci. Hrát pořád to samé by byla nudu. Myslím, že herec je rád, když si může vyzkoušet co nejvíce poloh. To je podstata naší práce. Čím víc můžeme přepínat, tím lépe. Nakonec… vždyť to jenom hrajeme.

Hrajete na všech scénách ND. Kde se cítíte nejlépe a proč?
Každá ze scén má své přednosti. Baví mě je střídat. Teď jsem už dlouho nezkoušela ve Stavovském divadle a je mi vyloženě smutno. Tento prostor je pro mě asi nejpřirozenější. Pochopitelně nejnáročnější je historická budova, ale zase pocit hrát pro plné hlediště Národního divadla je opravdu nádherný. Genius loci tohoto místa je opravdu velký. A teď s novým konceptem jsem i ráda na Nové scéně. Režiséři, se kterými jsem vždycky chtěla pracovat na alternativních projektech někde mimo Národní, jsou teď s námi tam a já mám pocit, že si tam chodím odskočit do jiného divadla. No… takové tři v jednom.

Nedávno jsem četla rozhovor s konceptuálním umělcem Olafurem Eliassonem. Je to člověk, který realizuje velké multimediální projekty, ale také napsal kuchařku a jídlo je pro něj velmi důležité téma. Říká: „Jídlo je důležitější než umění. Bez jídla zemřete. Bez umění také zemřete – jen ne tak rychle.“ Jaké je vaše oblíbené jídlo? Existuje něco, bez čeho byste si nedokázala představit?
Moudrý to muž pan Eliasson. Jídlo miluju. A ráda ochutnávám nové věci. Ráda cestuju a ještě radši v cizině ochutnávám. A popravdě, asi bych se obešla bez hodně věcí, ale bez dobrého bochníku chleba (to je samozřejmě i pozdrav pro kolegu Bidlase) a kostky dobrého másla by mi bylo v životě opravdu smutno.

Autor: Kateřina Zapletalová, mecenáška Národního divadla, Foto: Jaroslav Šimandl