28.02.2016

Rozhovor s ústřední čtveřicí MANON LESCAUT

Jak vnímají šílenou i zničující lásku „krásné poběhlice“ a „šibalského rytíře“ jejich protagonisté, Jana Pidrmanová, Pavlína Štorková, Patrik Děrgel a Vladimír Polívka? Umějí si představit, že by se někdy ocitli v podobné situaci? Mají pro své hrdiny vůbec pochopení? A jaká byla jejich reakce, když zjistili, že právě oni sami budou úplně prvními představiteli Manon a Des Grieuxe na prknech Národního divadla?

Dokázal/a bys někoho v životě milovat stejně fatálně jako tvoje hrdinka / tvůj hrdina?

Jana Pidrmanová: V šestnácti určitě.
Pavlína Štorková: Napadá mě, že ne. Jsem hodně náročná žena. Ale myslím si, že tohle nevymyslíte. To se stane.
Patrik Děrgel: Doufám, že ano.
Vladimír Polívka: Já říkám – snad ne! Jenže Des Grieux byl přesvědčený víc než já, že taková žena neexistuje, a přesto podlehl. Miloval jsem sám určitě tak naivně, že šly stranou věci, pro které jsem sám do té doby žil. Des Grieux je schopný se vzdát všeho – rodiny, přátel, víry i majetku. Obávám se, že to v sobě mám. Ona by možná byla přesnější otázka, jestli bych dokázal pro lásku udělat to samé, co Des Grieux? To nevím … Takovou lásku jsem ještě nepotkal, abych takhle musel jednat. A doufám, že mě nepomate taková dívka, jako je Manon. I když nedávno jsem měl namále.


Co nejšílenějšího jsi v životě kvůli lásce udělal/a nebo obětoval/a?

JP: Slíbit někomu lásku, úctu a věrnost na celý život mi přijde dost šílené, ale také jako jedna z nejkrásnějších věcí, které může člověk v lásce podniknout.
PŠ: Snažila jsem se přesvědčit samu sebe, upřímně, ze všech sil, že vztah, který jsem měla, že má smysl, že to půjde. Moc jsem si to přála. A ono to nešlo.
PD: Těžko říct, protože když je člověk zamilovaný, tak mu všechno šílené připadá normální. Takže opravdu nevím.
VP: Mě láska hlavně motivuje. Pro cokoliv. Když se zamiluju, tak je všechno jasnější, líp chápu, co a proč dělám. Každá chvíle celého dne je smysluplnější. Šílenství je vzdát se svých přátel kvůli lásce k dívce. Nerad přiznávám, že to mám za sebou. Obětoval jsem svoje přátele i všechno, co mi do té doby vlastně dělalo radost. Přátelé mi později odpustili. Taky silný druh lásky – to přátelství. Doufám, že potkám lásku, která bude sdílet moji lásku k přátelům. Co jsem obětoval i vícekrát, jsem paradoxně já sám. Ztratil jsem hlavu, zeslábl, styděl se za sebe, i když k tomu nebyl důvod. Bál jsem se, že budu chybovat a že mě opustí. Pozoroval jsem malichernosti ze strachu o ni. A tímhle jsem obětoval vlastně sám sebe. Svoji osobnost.


Existují v lásce (či ve vztahu) věci a činy, které jsou podle tebe neodpustitelné?

JP: Ve vztahu je neodpustitelný jen nedostatek lásky. Pokud nezvítězí sobectví nad láskou, dá se snad všechno vyřešit.
PŠ: Neexistují. V lásce lze odpustit vše. Některé věci nejdou zapomenout, ale láska je pomáhá nést.
PD: Rád bych řekl, že ne, ale … Jsem trošičku horká hlava, a to se pak může zdát neodpustitelné i „Ahoj!“.
VP: Nevím, co bych nedokázal odpustit, když jsem opravdu zamilovaný. Ale vím o tom, co některé ženy nedokážou odpustit, i když jsou zamilované. Bojím se, že jednou se budu muset setkat s tím, že budu zamilovaný, ale neschopný odpustit. Hlavně se bojím toho, co to bude.


Co Ti problesklo hlavou, když jsi zjistil(a), že právě ty budeš hrát Manon / rytíře Des Grieux?

JP: Jupííííí!!! Hurááá!!! Jééé!!! A pak tíha zodpovědnosti.
PŠ: Že mám radost a že bude s Danem pěkná práce.
PD: Že se strašně těším! Na Národní divadlo a Dana Špinara, ale hlavně na Manon. A na všecko, co neznal jsem dosud …
VP: Je to postava z mé nejoblíbenější knihy. Je to role, o které jsem byl vždycky přesvědčený, že musí být extrémně těžká. Zdánlivě pořád podléhající, ale vysoce morálně založený člověk, mladý, cílevědomý, hrdinný každým coulem. Okamžitě jsem začal přemýšlet, v čem mu rozumím a co nechápu. Jestli si dokážu vzít ponaučení z vlastních chyb nebo jestli odpustím nevěru. Je to postava, ve které je obsaženo všechno, co znamená být zamilovaný. Je to chlapecká studie zamilovanosti. A já se tam vydávám moc rád. Jsem přesvědčený, že když Nezvalovy texty zazní dostatečnou naléhavostí, tak že to bude nádherné.

Autor: Ilona Smejkalová, Foto: Patrik Borecký